Fraška s administrativními pochybeními a následnými zásahy do hokejové extraligy pokračuje. O hlavním viníkovi již nepochybuje vůbec nikdo. Má letošní ročník ještě vůbec nějakou naději na spravedlivé (když už ne důstojné) zakončení?
Foto: iDnes
Angličtina má specifickou lingvistickou kategorii „four-letter words“, kterou se označují slova ve slušné společnosti neužívaná (shodou okolností má mnoho z nich právě čtyři písmena). Naše hokejová extraliga má alespoň své „four-letter name“. Je jasné, že nový ročník by už měl proběhnout pod novým vedením a zejména s novým ředitelem, protože Stanislav Šulc se svými činy a hlavně svými úsměvnými vyjádřeními k nim naprosto zdiskreditoval – viz třeba poslední z nich: „Jestli z tohoto případu chce někdo něco vyvozovat, pak jedině mé pochybení.“
Ponechme stranou poslední (lépe řečeno prozatím poslední) případ s přestupem Martina Adamského z Plzně do Třince, který se od předešlých liší snad jen tím, že Adamský hrál ve všech zápasech a Třinec, aktuálně vedoucí celou extraligu, by tak měl přijít o všechny své body, což se zdá obtížněji obhajitelné, než odpočet bodů týmů z druhé půlky tabulky na podzim loňského roku. Zkusme se raději zamyslet, jak letošní extraligu protrpět do konce, který by byl alespoň trochu spravedlivý.
Abychom nezůstali klauny hokejové Evropy, kterými nyní nepochybně jsme, je třeba splnit několik podmínek:
• Zvolit nové vedení extraligy pokud možno s novými tvářemi
• Zvolit nového ředitele, který by neměl být předem diskreditován působením ve vedení současném
• Zjednodušit přestupová pravidla tak, aby byl schopen administrativně správně vše potřebné vyřídit i průměrně inteligentní sekretář kteréhokoliv klubu
• Vrátit všem postiženým klubům odebrané body
• Zrušit pokuty, zejména ty za poškozování dobrého jména extraligy (jak lze poškodit něco, co neexistuje)
• Stanislavu Šulcovi dát pokutu za poškození jména extraligy (všimněte si, slovo "dobrého" je vypuštěno) a doživotní zákaz vstupu na zimní stadiony celé Evropské unie.
• Jednorázově změnit pravidla pro letošní play-off
Proč měnit pravidla pro vyřazovací část? Protože některé kluby byly odebráním bodům poškozeny takovým způsobem, že pouhé navrácení bodů škody nenapraví. Konkrétně třeba Mladá Boleslav, která se do aféry držela docela dobře, ale odebrání bodů způsobilo naprostý kolaps klubu, který se od té doby trpně potácí od prohry k prohře. Morální škody způsobené odebráním bodů převýšily škody sportovní.
Jak by tedy play-off mohlo vypadat?
Máme 14 týmů. V prvním kole by mohly hrát tradičním způsobem, tedy 1. tým proti 14. týmu, 2-13, 3-12, 4-11, 5-10, 6-9 a 7-8, na tři vítězné zápasy (první dva hraje doma lépe postavený tým), v případě termínových problémů třeba i jen na dva vítězné zápasy se střídáním domácího prostředí po každém zápase.
Ze sedmi poražených týmů se vybere ten, který byl v tabulce základní části nejníže umístěný, a ten bude hrát baráž o udržení. Naopak nejlepší z vítězných týmů má pro druhé kolo volný los. Tím zbude 6 vítězných týmů pro kolo druhé hrané podle stejné logiky – tedy nejlepší ze základní části proti nejhoršímu a podobně. Dostaneme další 3 týmy pro semifinále.
Semifinále a následné finále by tak mohlo znamenat určitou rehabilitaci letošního ročníku. Šanci probojovat se do něj by měly všechny týmy, ať už aférami poškozené, nebo ty (prozatím) čisté. A vyhrál by ten nejlepší. A o to jde.
Sportu zdar.
