Fotky z čínských Duhových hor jste už určitě viděli. A téměř jistě jste jim nevěřili, protože byly nepřirozeně přibarvené. A to je škoda, protože jsou úžasné i bez přibarvování, které jim ubírá na důvěryhodnosti a zbytečně škodí.
Duhové hory jsou součástí geoparku NP Zhangye Danxia Landform, spolu s Ledovým údolím Binggou a pohořím Mati (odkaz bude funkční po uveřejnění blogu 3.2.2020, 15:00). Najdeme je hluboko v čínském vnitrozemí, v provincii Kansu (Gan-su), tedy na starodávné Hedvábné stezce (správněji by se mělo psát Hedvábné cestě), která v těchto místech patřila svého času pod tibetskou správu. Už to nám napovídá, že se pohybujeme poměrně vysoko, kolem 2.000 m n.m. Rozloha chráněného území je 322 kilometrů čtverečných, geologické stáří 24 milionů let.
Pro úplnost podotýkám, že tibetská správa se týká dávné minulosti, nikoliv současných sporů o Tibet. V provincii Kansu leží např. Poslední kámen Velké čínské zdi, takže historický nárok na toto území je víceméně jasný. Kansu patří Číně už od dob císařských dynastií.
Povrch a jeho zbarvení je způsobené z velké části zvětráváním pískovců různého složení. Nejedná se o kompaktní skály, svrchní vrstva horniny je tvořena sypkými materiály. Proto je nutná určitá regulace pohybu po parku. Do areálu se tedy může jen místními shuttle busy, které (v rámci vstupného zdarma) objíždějí jednotlivá stanoviště. Jen na nich se dá vystoupit a po betonových chodnících a schodištích procházet nejzajímavější místa. Pokud se člověk drží doporučených směrů, čekají ho stále hezčí a hezčí vyhlídky, takže prohlídka parku graduje na posledním (obvykle pátém) zastavení.
Přestože se v různých internetových stránkách o Duhových horách stereotypně opakují fráze o skalních útvarech, věžích a dalších zajímavých objektech, pro Duhové hory tyto ustálené fráze neplatí, zde se nejezdí za skalními mnichy, žábami a želvami. Kouzlo Duhových hor netkví ve vyhledávání hypotetických skalních soch, ale čistě v barevnosti terénu. Samozřejmě každé pravidlo má svou výjimku a tou je hned první zastavení kyvadlových autobusů, kde hned z parkoviště je vidět horský hřeben s profilem Spící krásky.
Všechny následující obrázky jsou rozkliknutelné do větší velikosti.
Ale dále už nemusíme trápit mozek hledáním souvislostí, protože se budeme kochat neobvyklými barvami zdejších hornin. Vše podstatné bylo řečeno, pojďme na fotky, které v tomto blogu nejsou přibarvené jako ty, které se obvykle z tohoto místa v honbě za senzací prezentují.
Na začátek ale možná přece jen jedna fotka ve dvou variantách (abyste si nemysleli, že neumím fotky přibarvit a tento nedostatek vydávám za přednost):
Varianta přibarvená:
Totéž foto v přirozených barvách:
Uznejte, není škoda to přibarvovat? Proto dále již bez úpravy barev.
První vyhlídková trasa má jen navnadit:
Při čekání na shuttle si můžeme koupit modlitební přívěsek a napsat na něj přání, které vánek donese až k čínským bohům, kteří mají tu moc přání vyplnit.
Další zastavení nás čeká uprostřed pohoří, které se prezentuje trochu tlumenějšími a tmavšími odstíny, ani povrch není tak sypký jako jinde:
Popojedeme kousek dále. Pro představu záběr, který ukazuje, jak vypadají cesty pro turisty, aby se neničila příroda:
Předposlední úsek po vrcholku jednoho hřebenu, tedy s určitým nadhledem:
A nakonec úchvatný závěr (navíc v nasvětlení zapadajícího slunce):
Asi 3/4 hodinové video z provincií Kansu (jen fotky, protože kameru jsem utopil ve Žluté řece Chuang Che) a Chu-nan (točené po ztrátě kamery přes mobil a foťák). Duhovým horám je věnováno pár fotek vesměs vložených výše, ale pro milovníky přírody a starobylých městeček může být zajímavý i zbytek videa.
