Bývalá miss Belize Miriam má bistro hned za belizským parlamentem, takže tam prý občas skočí na rychlovku (samozřejmě rychlý oběd) i místní poslanci. My jsme se tam také stavili a já si dal specialitu dne - polévku z kravské nohy.
Do Belize se asi hned tak nedostanete. Ale kdyby přece jen, tak mrkněte na pár fotek, na jaké jídlo se můžete připravit. A nemusíte se bát, najíte se dobře. Jen to překvapivě bude o něco dražší, než by bylo u nás.
Střední Ameriku máme zafixovanou jako španělsky mluvicí oblast, ovšem Belize se vymyká, mluví se zde anglicky. Platí se kromě místní měny i americkými dolary, takže to vypadá, že i kuchyně bude nějaký mix kultur. Ale není tomu tak, Belize má kuchyni poměrně tradiční, přesně takovou, jakou bychom ve Střední Americe čekali.
Jídlo o něco dražší, než jsme zvyklí z domu. Za normální oběd v průměrné restauraci tak dáte v přepočtu přes tři stovky, steaky nebo ryby vyjdou ještě dráž. Pokud někomu nevadí street food, je na tom poněkud lépe. V největším městě (neinvenčního pojmenování Belize City) je na pobřeží Karibiku známý Food corner, kde se dá najíst tradičních jídel levněji. Zdejší quesadillas a burítos nám tak chutnaly, že jsme na ně chodili takřka denně (někdy i na oběd i na večeři).
Znalci mexické kuchyně mě asi opraví, ale zdejší verze obou těchto tradičních pokrmů se liší jen "balením", jsem si tím jistý, protože jsem sledoval přípravu na venkovním grilu s dřevěným uhlím. Placky se buď naplní, přeloží a nakrájí na trojúhelníky - pak je z toho quesadilla. Nebo se zabalí do válečku, výsledkem je buríto. U našeho stánku používali stejné placky i stejnou náplň. Placky jsou z kukuřičné mouky, jako náplň se používá většinou kuřecí maso na malé kousky okořeněné a grilované, doplněné kvanty zeleniny a posypané sýrem.
Mořské plody patří k dražším jídlům. Asi nejlevnější jsou krevety velikosti malíčku. To vypadá nadějně, pokud tedy jste jako já milovníky krevet. Skutečnost je trochu zklamáním, ty zdejší jsou takové nějaké suché, nešťavnaté, takže tolik nechutnají. Dokonce naše oblíbené ceviche, o kterých jsem už několikrát psal (syrové kousky ryby "zatažené" a "uvařené" octem a limetkovou šťávou, podávané se zeleninou v pikantní úpravě) se zde servírují zásadně v krevetí verzi, rybí se běžně nesežene - a výsledek je tristní, suché syrové krevety šťavnaté rybě nemohou konkurovat. To už je o něco lepší krevetové kari, ale pořád platí, že i to lépe vypadá, než chutná.
Mimo velká města (pokud tedy za "velké" považujeme třistatisícové Belize City a patnáctitisícové hlavní město Belmopan) se dá najíst levněji. Jen si člověk nesmí vybírat a musí si dát ten nejobvyklejší oběd - pečené kuře, rýži s fazolemi, bramborový salát a pečený banán. My jsme ve stylové vesnické restauraci dostali navíc kousek pudingu ze sladké kasavy. Cena včetně místního piva Belkin kolem naší stovky.
Když už jsme přeskočili na pití, nesmíme zapomenout na výborný karibský rum. Je možné navštívit některou z místních malých destilérií rumu a udělat si ochutnávku.
A nakonec k avizovanému obědu u Miriam. Kdoví, jak to s tou miss Belize bylo, na Wikipedii jsem ji nenašel. Možná se Miriam jen účastnila a nevyhrála. Kromě toho to bude asi dost dávno. Nicméně Miriam si na tom zakládá, do práce by nenalíčená a neupravená nepřišla (na rozdíl od jiných místních žen jejího věku).
Dnes vede populární bistro za belizským parlamentem v hlavním městě Belmopanu. On ten parlament je takový trochu větší rodinný dům uprostřed parku, poslanci to nemají daleko. Asi jim nevadí dřevěné lavice a stoly nevábného vzhledu. Na oběd se podává jedno jídlo - kuře a rýže s fazolemi a tak dále, viz výše. Dnes je ovšem v nabídce specialita podniku - polévka z kravské nohy. To si pochopitelně nemůžu nechat ujít.
Jaká byla? Překvapivě docela dobrá. Něco jako naše gulášovka s bramborem. Jen ta noha nařezaná na centimetrové plátky poněkud překvapí. Chuťově je zajímavá, byť je to vlastně jen chrupavka. Nicméně se asi mým nejoblíbenějším jídlem už nestane.
Dobrou chuť.
Asi 16 minut z Belize:
Rubrika Dobré prase všechno spase.
