Zajímavým až groteskním aspektem lékařské revoluce je typicky vychytralé chování lékařských odborářských bossů, kteří organizují výpovědi kolegů, ale sami svou výpovědí riskovat výpadek svých příjmů nehodlají. Natož aby vůbec uvažovali o proklamované práci v zahraničí. Děkují kolegům, že odcházejí, ale sami zůstávají.
foto: Slavomír Kubeš, MF DNES
Z třiceti nemocnic, oslovených MF Dnes, se pět odborářských předáků odmítlo vzdát svého teplého odborářského místečka.
„Když zůstanu v pracovním poměru, bude to pro nás výhodnější pozice pro vyjednávání,“ vysvětluje šéf Lékařského odborového klubu v kolínské nemocnici (k výpovědi přemluvil 44 doktorů ze své nemocnice). Vida, nejde o princip, ale o výhodnější pozice (samozřejmě k vyjednávání).
Svoje místo neriskuje ani předseda LOK ve Fakultní nemocnici v Plzni. „Nikdo na ARO neodchází, tak by to nemělo smysl,“ řekl. Jak to? Každý kus se počítá. Najednou ho ty mrzké peníze uživí, takže už nemusí odcházet do Německa?
Odborář z písecké nemocnice nepodal výpověď proto, že končí ve vedení LOK. Znamená to, že protestuje jen vedení LOKu, ostatních se to netýká? Když nebude ve vedení, tak k protestům najednou nemá důvod?
Zajímavá je i reakce (dnes už bývalého) kladenského primáře na neurologii. Ten podal svou výpověď mezi svátky, načež byl odvolán z funkce primáře, což ho překvapilo (mne to tedy nepřekvapuje). Domnívá se, že se mu tak vedení pomstilo (já taky). „Tak rychle jsem to opravdu nečekal. Beru to jako velkou hrozbu pro ostatní. Když se připojí k protestu, bude mít jejich krok závažné důsledky,“ říká Ctirad Lakomý. Třeba takové závažné důsledky, že zůstanou bez práce, říkám zase já. Nebo tomu máme rozumět tak, že kdo dá výpověď, tak se žádnými důsledky nepočítá a předpokládá, že bude nadále, jakoby se nechumelilo, vykonávat svou práci (a brát své příplatky)? Pane doktore Lakomý, nebuďte lakomý, vždyť i práce sekundáře je důležitá. Není to naopak od ředitelství prozíravé, když včas jmenuje primáře nového, aby od vás stačil funkci převzít? Nebo se chystáte házet novému primáři klacky pod nohy?
Trochu mně to připomíná studentská léta, kdy jsme jezdili na bramborové brigády (naše alma mater je měla jako alternativu k tradičnímu chmelu). Jeden ze spolužáků se vyznačoval neobvyklou aktivitou, která se projevovala různě, ale její dopady nám byly často nepříjemné. Třeba když nám zařídil po skončení směny na poli ještě nakládání půlcentových pytlů na vůz místních vesničanů na jejich záhumenku (prý: „My vám rádi pomůžeme!“, nešlo couvnout). Sám se ovšem neúčastnil, měl totiž problémy s páteří. Jindy za deště organizoval bojkot nástupu na pole, aby byl nakonec mezi desítkou stávkokazů: „Když jsme nešli všichni, tak to přece nemělo cenu“. Prostě není nad zásadovost.
V příštím životě chci být odborářským bossem. Poradí mi někdo, kde se to dá vystudovat?
