ČEZ: rekordních 29 mld zisku za ½ roku z našich kapes

"Jsou to lepší výsledky, než ČEZ doposud kdy prezentoval," oznámil generální ředitel firmy Martin Roman. Na výsledky reagovaly akcie ČEZ posílením o tři procenta. Naše kapsy naopak reagovaly ustrašeně.

Martin Romanzdroj: BBC

Aby bylo jasno: ČEZ se chová správně a tržně, stejně tak i jeho manažeři. Pokud by se chovali jinak, brzy by manažery nebyli, opční program je pro ně už jen takový příjemný bonus. A koneckonců elektrika je u nás pořád levnější než ve většině ostatních civilizovaných zemí. Kdo tady selhává je stát, jeho nevyjasněný vztah k ČEZu a naopak velmi vyjasněný vztah k nepřímým daním, kterými de facto zisky ČEZu jsou.

Jestliže chce stát ČEZ co nejdříve a co nejvýhodněji prodat (tedy svou majetkovou účast v něm), čemuž tichá podpora vysokých zisků nasvědčuje, měl by to jasně říci co nejdříve, a měl by také dodat, kolik plánuje na prodeji vydělat a na co bude zisk z prodeje použit. Jestliže jej použije na start důchodové reformy, která nás dostane na čelo žebříčku státu připravujících důchodovou reformu (tedy většina evropských zemí), rád se ještě rok dva s vyššími cenami smířím, horší to bude, až nový majitel, nemaje smysluplnou konkurenci, nasadí opravdu evropské ceny.

Ale obávám se, že případný zisk z prodeje by byl další ze záplat na schodky státního rozpočtu, že bychom jej projedli (někteří i propili) na dalších dávkách a přídavcích. Spíše se nabízí varianta, že státu současný stav vyhovuje, a to jak vládám pravostředým (současná vláda), tak i levostředým (minulá a pravděpodobně i budoucí, snad nehrozí vláda čistě levá). Dvě třetiny zisku (přesněji 69%) totiž opět padnou na dividendy, tedy velká část spadne do státní kasy, kde posílí aktuální rozpočet. Výnos je to pomalu jistější než u klasických daní, kterými se jakoby naše poplatky za elektřinu stávají. A to daní, které se nevyhne nikdo, u které nepomohou žádné odpisy, odečty nákladů či investice.

Takže stát nemá důvod do cenové politiky našeho monopolního energetického giganta výrazně zasahovat a třeba prostřednictvím svých zástupců v dozorčí radě jej umravnit. Nenadávejme na ČEZ, nadávejme na stát. On jediný, jako majoritní akcionář, by mohl prosadit nižší růst cen na úkor nesmyslných růstů zisku (29 miliard bylo z obratu 90 miliard korun, kdo jiný než monopolní výrobce si může nechat zdát o třicetiprocentních ziscích).

Cena elektrického proudu se sice stanovuje na základě cen dosažených na burze, ale to neznamená, že by se s tím nedalo nic dělat. Vždyť jak toto pravidlo bylo zavedeno, tak se dá i změnit. Případně se dá oddělit cenotvorba pro podniky a obyvatele. Manažeři ČEZu dobrovolně ceny nesníží, jejich úkolem (kterým je pověřili majitelé, tedy akcionáři, potažmo stát) je maximalizovat zisk. A jsou k tomu motivováni opčním programem. Ceny sníží jen na přímý zásah akcionářů, státu. Jinak nás čeká další navyšování cen o další desítky procent. Ona totiž opravdová konkurence v tomto odvětví u nás není a my se nemáme jak bránit.

Je s podivem, že současná opozice prosazuje neziskové nemocnice, ale proč ji nenapadne prosadit neziskový energetický sektor? To by bylo volební téma. Kam se hrabou desetikoruny placené jako poplatky ve zdravotnictví proti tisícům a desetitisícům ušetřených ročně za elektriku. Ovšem to by manažeři brzy zaplakali nad opčním programem. A byli by nahrazeni lidmi jmenovanými podle stranických klíčů. Nechtějme opakovat České aerolinie pod Tvrdíkem.

Nechme ČEZ dále být ziskovým, zkusme to dál se současnými manažery, jen chtějme po státu, ať jim trochu více upravuje mantinely. Ať daně vybírá jako daně, ale elektriku ať platíme třeba v částkách podobných relativním cenám našich vyspělejších sousedů. Tedy úměrně našim platům, ne úměrně absolutním cenám. Páky na to jsou, jen je použít.