Autocenzura

Někdo má a někdo nemá - autocenzuru. Jeden si ani neuvědomuje, že je trapný, jiný si naopak v obavách o svou pověst pokazí ideální možnost bodovat trefným a jadrným vyjádřením.

Za mých dávných mladých let byl v televizi jediný písničkový pořad - Hitšaráda pánů Šípa a Uhlíře, na svou dobu jednak odvážná, druhak nečekaně vtipná. Když jsem ale poprvé slyšel nějakou Zaňákovou zpívat:

„Neposlušné tenisky já mám,
koupil mi je k svátku můj kluk sám„

tak jsem předpokládal, že se jedná o parodii na zpěvačky typu Markéty Muchové (pro skutečné pamětníky). Ale ono to bylo myšleno naprosto vážně. Když jsem to pochopil, tak jsem si řekl, že se objevila další zpěvačka s jepičím uměleckým životem. Letos získala patnáctého Zlatého slavíka. Ani já nejsem neomylný...

Ale jsou „díla", kde se splést nedá. Když nějaká zpěvačka začne zpívat v duetu:

„On: Díky té chvíli teď tě líbám. 
Ona: Díky té chvíli mám tě ráda. 
Oba: Díky té chvíli máme šanci. 
Smát se a žít jak jelimánci" 

tak všechny pochyby mizí. Když pak po tragické smrti partnera prohlašuje, že už nikdy, nikdy nikoho takového nenajde, tak se nechce věřit. A opravdu. Ta velká láska se pravidelně objevuje a mizí pořád dokola, jen její objekty se tak nějak divně, až panoptikálně mění...

To byly případy, kdy autorům textů (ale i interpretům) ta autocenzura velmi chyběla.

A naopak. Jsou příklady, kdy je autocenzura zbytečná a ruší úderný text. Třeba u písničky, kde už její název je dostatečně provokativní, prý: „Náruživá":

„Není to žádná laciná holka,kdyby chtěla nudit, ani neví jak, 
já bych ji pořád jenom líbal, vona to vidí taky tak."

Tak vona je náruživá a to se má projevovat nějakým líbáním? Tomu nikdo nevěří. To slovo „líbal" vyloženě nesedí. Co tam asi zamýšlel autor původně? Nejdříve jsem si ve svém zkoumání vybavil klasika české literatury a autora prvních textů, Járu Cimrmana:

"Hahou! V představě vilné ruce mnou si, tuhle tak vidět nahou! Kdyby jen věděli, jaká jsi kostnatá, hned by nám přestali bušiti na vrata...."

Ano. Místo „líbal" mělo být „svlíkal":

„já bych ji pořád jenom svlíkal, vona to vidí taky tak."

Autocenzurou netrpí jen čeští autoři. Populární slovenští No Name pějí:

„Na svete sú veci čo sú krásne
tvoja sestra mi dala to je jasné
To čo mi ty dávaš to je málo
opýtaj sa sestry čo sa stalo...

Tak sa pýtam pre ktorú mi srdce bije
kvôli tebe dýcham, no kvôli sestre žijem
A jedno čomu verím sú tvojej sestry pery
A jedno čo ma mrzí - si ty a tvoje slzy"

Zaměřme se na poslední slovo. V kontextu vidíme, že sestra vypravěči „dala", on je s ní své dívce vědomě nevěrný a mají ho dojmout nějaké slzy? Tomu nevěří ani děti na základce. Vypravěče nemrzí, že někomu ublížil, vypravěč mrzí, že o něco přichází. A o co přichází?

„A jedno čo ma mrzí - si ty a tvoje kozy"