V této části cestopisu je mimo jiné popsáno poměrně drastické ubití kajmana mačetou ze sobeckých důvodů. Nicméně stalo se a podobně jako Viewegh ani já se nevyhýbám pravdivému vylíčení skutečnosti, přestože pro mne nevyznívá příliš lichotivě. Ekologové, ochránci zvířat, skauti a moralisté: raději (prosím) tuto část přeskočte!
Mládě kajmana - prozatím přežilo, ale příště... Kdo ví.Libor Novotný
Při večeři vyvolává Sami diskuzi o kajmanech. Prý jsou výborní k jídlu, hlavně ta část těla, kde začíná ocas. Samozřejmě zazní otázka, kde je možné takové maso ochutnat. A Sami zná řešení - od správců srubu ví, že místní muži se dnes večer chystají na lov. Jeden popluje s námi, zkusí chytit svého kajmana, kůže bude jeho a maso nechá nám. Kuchařky nám je zítra usmaží k obědu. A abychom neměli výčitky, tak kajmani prý zde nejsou chráněni a jsou přemnoženi, navíc je domorodci stejně běžně loví. Nedá to ani moc práce nás přesvědčit a všichni bez námitek souhlasíme, že si jednoho kajmana ulovíme k obědu.
Bereme si každý svou baterku, protože už je tma, a vyrážíme k loďkám. Kromě našich dvou lodí přivazuje Sami k boku své lodi ještě menší lodičku pro dva, ze které budou se svým místním kolegou lovit. Tentokrát vyrážíme na opačnou stranu, tedy doleva od mola. Po 30 minutách se blížíme k ústí menšího přítoku, průvodci vypínají motory a baterkami začínáme osvětlovat břehy (nejlépe se osvědčují baterky - čelovky). Kajmany by měly prozradit svítící oči. Nemáme prozatím příliš štěstí, jediný pár svítících bodů mizí v řece doprovázen šplouchnutím.
Sami rozhoduje, že jsme příliš hluční a velcí, přiráží s oběma loděmi ke břehu, sám s lovcem přesedá do menší loďky a mizí ve tmě proti proudu přítoku. Nezbývá, než čekat. Pozorujeme hvězdnatou oblohu, hledáme neúspěšně Jižní kříž, ze známých souhvězdí vidíme jen nízko nad obzorem Orion. Frantu čekání nebaví, asi mu chybí adrenalin v krvi, svléká se tedy do plavek a brouzdá vodou kolem lodí. Diskutujeme, zda jsou nebezpečnější krokodýli či bilharióza (červi žijící v tropických, stojatých sladkých vodách a pomalu tekoucích řekách, kteří se zavrtávají do kůže).
Když už začínáme mít obavy, co se děje, objevují se v dálce záblesky baterky a lovci se vrací. S prázdnou. Velké kajmany ani neviděli a malý jim utekl. Plujeme na druhou stranu řeky, opět tu ústí nějaká říčka, opět zůstáváme sami, tentokrát snad ještě delší dobu. Ale teď alespoň objevujeme nízko nad obzorem Jižní kříž.
Kromě Franty se na divoký a evidentně nebezpečný břeh vydává více lidí, maskují to touhou po dobrodružné návštěvě divočiny, ale vždy na minutu zhasnutá baterka u nejbližšího keře nás nenechá na pochybách o pravém účelu riskantního výstupu na břeh. Domorodci se vracejí, nejdříve vidíme několik ulovených kachen či koroptví, ale pak si všimneme i metrového kajmana, kterého Sami drží zpacifikovaného na dně loďky. Sami začíná výklad o životě kajmanů, ukazuje jeho tlamu se spoustou zubů ale žádným jazykem, oči s blánami a dolní špičáky trčící z dírek skrz horní čelist. Nakonec pokládá kajmánka na záda a hypnózou vyvolanou šimráním na břichu ho uspává.
A dostáváme kajmana k dispozici pro focení. Vystřídáme se všichni, nikdo neodolá. Je třeba pevný stisk, ale jinak je kajman na omak celkem příjemný. Ne nadarmo se z jeho kůže vyrábí kabelky, pásky a peněženky. Ani se nám nechce se se skoro roztomilým kajmanem rozloučit. Je nám jasné, že z tohoto bychom se nenajedli a že tedy půjde zpět do vody. Teď teprve některým začíná docházet, na čem jsme se domluvili, rádi by svůj souhlas se svou účastí na zabití kajmana vzali zpátky, ale Sami už se nezeptá. Pouští kajmana do vody, ten chvíli nemůže uvěřit, ale pak mrskne ocasem a mizí v hloubce.
Sami zůstává s námi, ale domorodý indián v malé loďce míří do noci osvětlené měsícem a záplavou hvězd, odrážejících se v klidné hladině řeky. Nedaleko od nás je břeh porostlý houštím, tam spíše tušíme než vidíme, že něco objevil. Rychlý pohyb jeden a hned druhý a už nám Sami překládá do angličtiny kolegovo volání, že tentokrát jsme úspěšní. Ještě nevidíme podrobnosti, ale lovec kajmana ležícího u břehu harpunoval těsně za hlavou a hned mu přes čelisti navlékl smyčku připevněnou na tyči. Harpuna kajmana sice zranila a mírně ochromila, ale života je v něm pořád až příliš.
Dokud je ve vodě, je klidný a nechá se táhnout za loďkou k našim lodím. Sami je v druhé lodi, my tedy nejsme přímo účastni závěrečné fáze lovu, zato ji dobře vidíme před sebou, nasvětlenou našimi baterkami. Sami vytahuje z vody hlavu kajmana za smyčku kolem čelistí a omráčí ho prudkým úderem mačetou. Začínají hlasité protesty, že za takovou cenu si exkluzivní oběd odpustíme, ale už je pozdě. Zranění plaza jsou natolik vážná, že by stejně časem uhynul.
Kajman sebou smýká ze strany na stranu, Sami má co držet, přiskakuje mu na pomoc zkušený terarista Franta. Ještě párkrát dostane kajmanova hlava ránu mačetou, objevuje se krev, pohyby začínají ztrácet na prudkosti. Franta si počíná až moc neohroženě, asi by kajmana nejraději uškrtil vlastníma rukama, jen aby už netrpěl. Scéna vypadá z naší lodi mimořádně drasticky, slabší povahy se odvracejí. Kajman je nakonec ubit do bezvědomí, Sami s Frantou ho opatrně tahají přes bok lodi. Teď teprve vidíme kajmanovu velikost, má kus přes dva metry, je to pořádný macek. Pečlivě mu zaváží čelisti a končetiny s drápy a nechají ho na dně lodi.
Cestou zpět sedíme spíše mlčky naplněni emocemi a silou zážitku. Jen občasná splašená ryba nás dokáže vytrhnout z rozjímání, když vyskočí nad hladinu a nárazem do někoho z nás padá na dno lodi. Na molu vytahujeme kajmana, který je již v kómatu, a necháváme ho zde ležet do rána, než z něj život úplně vyprchá. Je k půlnoci a spoustě z nás se dnes nebude lehce usínat.
