"Církve mají dostat zpět od státu část svých někdejších majetků zabavených komunistickým režimem a finanční náhradu 83 miliard vyplácenou po dobu 60 let. I s úroky se tato částka vyšplhá na 270 miliard korun." Tolik první půlka odstavce na zadní straně včerejší MF Dnes. Dál skoro nikdo nečte, temno před očima, blogeři se vrhají ke klávesnicím. I já jsem ateista, stejně jako většina národa, církvím bych ze svého nedal ani korunu. Ale na rozdíl od mnoha jiných pokračuji ve čtení.
"Na druhé straně stát ... přestane přispívat církvím na platy duchovních, což by za šedesát let mělo znamenat celkovou úsporu 585 miliard.", čtu dále a najednou se vše zdá být trochu jinak. Jestli je to skutečně pravda, pak nevím, o čem se debatuje. Zvláště když se vrátím k prvním slovům článku: „mají dostat zpět“ a „zabavených komunistickým režimem“. Když komunisté zabavili církvím majetek, nemohli je současně přímo zakázat. Museli tedy platit duchovním jejich mzdu (lépe je tak mohli kontrolovat), aby neumřeli hladem. Nevím, jak je to jinde v civilizovaném světe (nemluvím o Severní Koreji nebo Zimbabwe), ale tak nějak logicky se mně zdá, že když jsme jim prostřednictvím komunistů ten majetek vzali, tak je teď musíme také živit, což nás přijde draho. Nebo je nechme, ať se živí sami, ale pak jim musíme vrátit ukradené – ať ukáží, jak dovedou přežít bez státní podpory.
A jak jsem psal, já jim nechci dávat ze svého, tedy ani z daní. A církve souhlasí, že se budou financovat, když budou mít z čeho. Tak proč jim chceme těch našich 585 miliard nacpat, místo abychom jim těch jejich 270 miliard vrátili? Jestli zákon neprojde, měla by ČSSD s KSČ(M) a taky trochu s několika poslanci ODS založit fond, kam by ze stranických fondů (a osobních fondů těch pár ODSáků) převedli 585 mld, možná bez odečtených plánovaných úroků, na platy duchovních. Jinak náš o ty miliardy populisticky ošidili. V zájmu svých voličských preferencí a s využitím tradiční české závisti.
