Všichni se podivujeme nad vysokým zadlužením České republiky a nad špatným stavem věcí veřejných. Uvědomme si ale, že na rozdíl od všech profesí nemusí být na vykonávání politické funkce žádné vzdělání ani praxe. U velkých stran mnohdy stačí k prosazení ostré lokty, zákulisní pletichy nebo naopak loajalita s vedením. A tak třeba v Senátu schvaluje zákony člověk, který nemá řádně ukončenu ani základní školu! Pravda, vzdělání není všechno a jak všichni víme, dá se i koupit. Tvrdím ale, že by se měl zájemce o vrcholovou politiku prokázat například zkušenostmi z komunální politiky nebo úspěšného podnikání.
Člověk, který neumí hospodařit doma, nemůže být dobrým hospodářem ani ve státě. Důsledkem toho máme zadlužené obce a příšerný státní dluh. Musíme si uvědomit, že nevznikl ze dne na den, celé roky narůstal a politici se tvářili, že je to tak v pořádku. A najednou přijde „Kalouskova složenka a Bábo vem si brejle!“
Za výběr adeptů na veřejné funkce zodpovídají politické strany. Přestože nejsem členem Věcí veřejných, oceňuji, že jejich kandidáti před vstupem do politiky procházejí různými typy školení a seminářů a pod sankcí se musejí zavázat také k dodržení etického kodexu politika. Nesmějí být členy KSČ či KSČM, musejí mít čistý trestní rejstřík i lustrační osvědčení. Nevím o žádné jiné straně, která by byla ve výběru svých kandidátů tak důsledná. Jako špatný příklad mohu uvést Suverenitu, kde Jana Bobošíková vědomě na Vysočině nominuje do Poslanecké sněmovny člověka, odsouzeného za úvěrový podvod.
Pokud se budou občané málo zajímat o věci veřejné a v malé míře využívat svého volebního práva k odpovědnému výběru kvalitních zástupců, tak se nesmí divit, že jim budou domů drze chodit od exministrů financí složenky k uhrazení veřejného dluhu.
