Program II

Po četných, často inspirativních připomínkách a dlouhé době co jsem tu nebyl předělávám původní název i obsah virtuálního volebního programu...

Název měním proto, že už taková strana nebo organizace prý existuje a pokud vymýšlím stranu virtuální, tedy jenom jako, nemělo by se to zaměňovat s něčím co existuje doopravdy. Tedy nikoliv S.O.S., ale nově. FAIR PLAY a doufám, že to zase s něčím moc nekoliduje. A tedy ještě jenom je to jenom JAKO někteří si mysleli, i přes několikeré vysvětlení, že zakládám nějakou stranu. Nic takového, tento program vzniká na základě toho co si myslím, že je správné a zároveň na základě toho co zajímavého a dobrého se dočtu v diskusi. Jak jsem psal v minulém článku, na který teď navazuji. Tento virtuální program tvořím proto, že jako bogeři velice často kritizujeme politické strany za jejich návrhy, ale sami nemáme odvahu něco takového stvořit, tak zkouším jak je to asi obtížné a zjišťuji, že to není žádný med.  

Některé body ponechám z minula, některé jsou nové, některé přidávám na základě připomínek z diskuse a některé jsem zapoměl přepsat.

Ponechávám téměř bez změn:

Žádné další zbytečné zvyšování dluhů. Teď v době, kdy jsou nám příjmy vzácné je o to bolestnější vydávat jejich velkou část na splácení úroků z dluhů. Každého z Vás, vašich dětí, i rodičů v důchodu už dnes stojí dluh 500 Kč měsíčně na úrocích. Nebýt dluhu, mohli bychom těchto 500 Kč měsíčně vydělávat navíc. Při současném tempu zadlužování, Vám už v roce 2012 bude vláda na daních ubírat jako splátku dluhu měsíčně 1000 Kč jenom na úroky. Jak zastavit toto zadlužování, abychom byli nakonec všichni bohatší?  

Ponechávám myšlenku, měním text:

Tam kde to bude možné, na čas pozdržme či zrušíme nové projekty staveb předražených dálnic a místo toho přidejme na opravy místních komunikací, na kterých se může za stejné peníze zaměstnat více lidí.  

Už žádné jednorázové podpory a miliardové daňové úlevy zahraničním montovnám. Místo toho podpořme naše drobné a střední podniky minimálně tím, že jim nezvýšíme daně a snížíme jim nutnou byrokracii a zjednodušíme podnikání, aby mohly snáz rozšiřovat výrobu a nabírat nové zaměstnance. Protože větší množství drobných podniků se specializovaným zaměřením je krizí méně ohroženo než několik obřích podniků se zaměřením stejným.

Jsme si vědomi toho, že česká věda vždy byla a je na vysoké světové úrovni, přesto že byla nucena dlouhé desítky let pracovat za podmínek rozvojových zemí. Podpořme tedy vědu jak na úrovni základního výzkumu, tak na úrovni aplikace do výroby. Zatím alespoň legislativně, až budou peníze i finančně. Nové objevy jsou to, co nás posová dál. 

Nyní je doba hospodářského útlumu, proto je nutné šetřit, tedy začneme u sebe. Politici nebyli schopní za dobu deseti let celosvětového hospodářského růstu vytvořit žádné rezervy, ale pouze obří dluhy, právě proto navrhuji, seškrtat platy a příspěvky politiků o 50 % a zvyšovat či snižovat je dále podle toho, jak budou politici hospodařit se svěřenými penězi daňových poplatníků. Tedy při snížení státního dluhu o 100 %, tedy na nulu, by se platy o 100 % zvedly, jinými slovy dostaly by se na současnou úroveň. Dlouhodobě by se platy mohly snižovat či valorizovat nejen dle výše přebytku či dluhu, podle i podle růstu HDP. Někomu to může připadat jako krok populistický, já ho ovšem vidím jako férový a motivační. Byli to právě politici, kteří kvůli populismu zvyšovali a zvyšují zadlužení státu a pokud se bude škrtat jinde, ať se to zdá být populistické, je především férové začít u sebe.

Změněno zásadně:

V době krize bohužel nejspíš nebudou prostředky přímo ke snižování státního duhu, na to přijde čas po krizi, ale také si nemůžeme dovolit ho neustále zvyšovat, dostali bychom se do situace, kdy ho nebudeme moci splácet, proto je třeba udělat vše pro rozpočet vyrovnaný.

Příjmy budou menší zhruba o 170 miliard, k tomu přibudou úroky z dluhu přes 50 miliard. To znamená, že proti minulému roku musíme snížit výdaje o  nějakých 20 %. Bohužel, protože  nám vlády z doby růstu nezanechaly žádné rezervy, ale pouze dluhy, bude nutné přistoupit k velice nepopulárním opatřením.

Přitom velice férovým

Všechny státní příspěvky lidem, organizacím, zemědělcům i krajům budou sníženy o těch 20 %, které chybí ve státním rozpočtu.

Protože lze kvůli snížené kupní síle u lidí závislých na sátu očekávat snížení cen všech výrobků u nás vyráběných (poptávka/nabídka), a tím další pokles daňových příjmů, bude pro dorovnání státních příjmů zvýšena daň DPH a daň spotřební u všech výrobků postradatelných pro běžný živost, tedy u výrobků luxusních, návykových či jinak poškozujících zdraví a také u výrobků dlouhodobé spotřeby. Protože snížení kupní síly a následné snížení cen by mohlo přivést mnohé podniky ke krachu kvůli fixním nákladům na platy, bude ze zákona zrušeno odstupné při výpovědi z nadbytečnosti. Je lépe, když odejde několik méně potřebných zaměstnanců, než když podnik zkrachuje a o práci přijdou všichni. Dále bude zrušena dolní hranice mzdy (minimální mzda), protože právě kvůli ní je spousta lidí nezaměstnaných. Tím pádem může být zrušena podpora v nezaměstnanosti a tyto peníze převedeny na podporu v zaměstnanosti, pro lidi, kterým příjem ze zaměstnání nebude stačit na pokrytí nutných životních potřeb, zvlášť u rodin s dětmi, kde se situace může stát kritickou. Celkové snížení výrobních nákladů nutně povede nejen ke snížení cen a zvýšení konkurenceschopnosti naších podniků na našich trzích, ale především ke zvýšení prodejů na trzích západních a tím k vylepšení obchodní bilance nejen podniků, ale celého státu.  

Především bych chtěl zdůraznit,

že by bylo velkou chybou a obrovským populizmem domnívat se, či tvrdit, že při dnešním propojení trhů na celosvětové globální úrovni, lze rozhýbat domácí ekonomiku zvýšením dotací, důchodů a či jiných státních příspěvků. Pokud se necháme strhnout tímto současným celosvětovým proudem, máme velkou šanci se v něm utopit.

Proč?

Většina ostatních států se snaží vybruslit z krize bez snížení životní úrovně a toho chtějí dosáhnout masivním dotováním trhů a svých podniků na dluh. Ale kam tyto peníze ve finále přitečou? Přitečou těm podnikům, které dokáží prodat své výrobky a pokud my pomůžeme našim podnikům zlevnit své výrobky, přiteče velká část těchto peněz ve finále k nám. Přičemž dluhy budou muset splácet ve zvýšených daních podniky a lidé ve státech co tyto dotace na dluh poskytují. Tím se i do budoucna tyto státy a jejich podniky odsunou na vedlejší kolej, budou mít ještě dražší výrobu kvůli splácení dluhu a vysokým daním. Proč bychom se k nim měli řadit, když na tom můžeme profitovat? Ano je to za cenu dočasného snížení naší životní úrovně, ale přinese to do budoucna dlouhodobý hospodářský růst, který zanedlouho dožene dočasně sníženou životní úroveň. A zatím co u nás se bude zvyšovat, jinde se bude kvůli zvyšování dluhů snižovat. Přestaňme tedy konečně populisticky kopírovat jiné státy a jděme svou cestou.  

Dále

 Napadá mě také, jak změnit výplatu nemocenské tak, aby člověk mohl být placen od prvního dne a zároveň, aby ho to motivovalo nemarodit proto, aby si bral nemocenskou k tomu, aby umyl okna nebo poryl zahradu. Zároveň, aby to za zaměstnance nemusel celé táhnout stát ani zaměstnavatel. Část současného sociálního pojištění by byla přímo převáděna zaměstnanci na jeho zvláštní účet, v době nemoci by se peníze po dobu, dejme tomu prvních dvou týdnů, čerpaly z tohoto jeho účtu poté by to táhl stát a na konci každého roku by si to co zaměstnanec ušetřil tím, že málo marodil mohl vybrat. V případě záporného stavu účtu by pochopitelně neměl co na konci roku vybrat a do dalšího roku by se mu snížila výše výplaty v době nemoci, až do doby, kdy se mu stav účtu změní na kladný. Navíc by si při kladném stavu účtu mohl člověk v určitých mezích sám stanovit výši svého příjmu v době nemoci a výši odvodu na tuto rezervu.

Toto by bylo velice motivující, pokud člověk vidí, že to jde defakato z jeho peněz, pak bude marodit jen v době, kdy je skutečně nemocný, jinak by to byla dovolená, kterou si sám platí. Zároveň by při marodění kratším než dva týdny mohlo odpadnout i potvrzování nemoci u doktora a ušetřila by se tak spousta nákladů i ze zdravotního pojištění, tím by případně mohla mírně klesnout i zdravotní daň.

Že je sociální daň výrazem solidarity s opravdu nemocnými by se nic nezměnilo, protože dlouhodobě nemocným by peníze dále vyplácel stát a tak by se nikdo nemusel obávat, že když bude vážně nemocen, že ho stát nechá na holičkách.

O problematice drog, školství a korupce jsem již psal , navíc je to dlouhý a nudný, proto považuji za plýtvání místem to psát znovu, když můžu dát odkaz… :-)

O problematice povodní jsem také psal, jen bych připomněl, že by měl stát zajistit větší dohled nad tím, co se kde staví a sadí. Zde mě navíc jen napadá, že pokud je povinné povinné ručení na auto, mělo by být povinné i pojištění domu proti povodni, protože pokud to spláchne někoho, kdo není pojištěný pak mu to má platit stát? Proč? Na to pak doplácení ti rozumní, co si dům pojistit nechali.

Tím povinné nemyslím povinné pro lidi, ale pro pojišťovny. Pojišťovny by měly mít povinnost nabídnout pojištění ke každému domu, pokud to nebude „zbořenina“, ale zároveň si mohou stanovit jakoukoliv odpovídající cenu pojištění. Což mimochodem mohou i nyní, ale nedělají to, prostě jen nepojišťují domy v povodňových oblastech. Bylo by fér nabídnout možnost pojistit se i v těchto oblastech, byť by to bylo za cenu třeba desetkrát větší, prostě takovou, aby pojišťovna na celku neprodělávala, kvůli desetkrát většímu riziku, lidi ať se sami rozhodnou jestli se pojistí nebo ne, ale ať mají tu možnost. Potom odpadne státu morální povinnost tyto škody platit lidem co si postavili dům hloupě u vody a nemají ho pojištěný na úkor těch co pojištění mají a nebo mají dům na kopečku, kde zas vyfukuje…

  Závěrem  

Jednomu účastníku diskuse „hjh“ chyběly v programu definovány základní morální principy. Či nějaký takovýto závazek. Proto zrovna říkám, ač si této připomínky vážím, že žádný takovýto závazek si tato mnou navržená virtuální (neexitující) strana do svého programu dávat NEBUDE. A to ne proto, že by se etickým kodexem nechtěla řídit, ale proto že ho tam mají v podstatě všechny strany a žádná se jím neřídí. Nikdo by tomu tedy stejně nevěřil. Proto jediná cesta, jak získat důvěru lidí v této oblasti je založena na skutkové podstatě. Tedy pokud lidé skutečně uvidí, že to jde i bez korupce, a to může ukázat jen čas, pak teprve získají důvěru i v této oblasti, do té doby budou na základě předchozích zkušeností  s jinými stranami vždy předpokládat opak a případné sliby by brali pouze za populismus, což by mělo efekt jedině kontraproduktivní. Nicméně beru náměty typu: Pokud bude prokázáno, že se politik nechal ovlivnit lobistickou skupinou, dostane z parlamentu „padáka“… Jenomže mě nenapadá, jak to dokazovat, protože lobisté politiky vyhledávají sami a samotné setkání lobisty s politikem nelze považovat za ovlivnění či důvod k vyhazovu, protože tomu ani politik často nemůže zabránit, to by musel žít absolutně ve skleníku, ale to by zase ztratil kontakt s lidmi a vůbec realitou. Budu velice rád, pokud k této oblasti najdu v diskusi inspirativní náměty jak korupci efektivně zabránit.

Diskutující „Kraken“ měl mmj. dobrou připomínku, že sociální dávky by neměly být vypláceny přímo v penězích ale jako poukázky (elektřina, jídlo…) s tím souhlasím a beru to jako zařazeno do programu. Ze svého původního programu ponechávám povinnost, že si dávky tito lidé budou muset odpracovat a přidávám povinnost obcím, tyto práce zajistit, byť by to mělo být třeba ruční kopání tunelů nebo záchytných nádrží či rybníků proti povodním…

Diskutující Vít Kučík měl například dobrou připomínku, že pomáhat těm co nebudou moci splácet hypotéku by stát neměl pomáhat, ať si to vyžere banka co nesmyslně půjčila.Toto je akceptovatelné v případě, že by nehrozil hromadný krach českých bank, který by snad nastat neměl.

Děkuji jim a dalším, za věcné připomínky z minulé diskuse a těším se na připomínky další. Rád si podiskutuji, jen se omlouvám, že na odpovědi budu mít čas až zase navečer, nicméně odpovím rád na vše k věci.