Nejsem Komenský,

nejsem ani učitel, ani ředitel a nebyl jsem ani moc dobrý student, přesto si dovolím tvrdit, že na našem školství něco silně zapáchá. Cítím z něj starobu a kostnatost skoro feudální. Od dob Marie Terezie se toho změnilo jistě hodně, ale…

stále je tu spousta do očí bijících nedostatků, které si zaslouží přinejmenším pozornost a snad i změnu.

Ani nevím, kde začít je toho spousta a všechno to spolu souvisí. Tak snad, když je tu školství pro děti, začnu od nich. 

Určitě nikdo (snad kromě dětí) nepochybuje, že je dobré, aby se naučily co nejvíce látky potřebné do života. Věřím, že učební metody se postupně, velice pomalu zlepšují, i když k odkazu Komenského mají pořád ještě daleko. O tomto bylo napsáno mnoho studií, které jsem nečetl, proto se tím nebudu zabývat a přejdu o patro výš k tomu, v čem spatřuji chyby osobně.

O patro výš, tedy ke školám a učitelům a k financování tohoto kolosu. Budu vycházet z problematiky základních škol, protože mám informace přímo z tohoto sektoru.

Škola jako taková dostává peníze na svůj provoz podle počtu studentů. To zní na první pohled docela logicky, má to ovšem svá úskalí a není jich málo. 

Tak zaprvé, jistě není ekonomické financovat základní školu, kde by všech 9 ročníků navštěvovalo dohromady pár desítek žáků, i proto, že kromě učitelů, je nutné platit také provoz. V takovém případě výše zmíněné vede buď ke zrušení školy, nebo k velkému slučování tříd, jestli pak učitel zvládne v jedné hodině naučit látku tři ročníky, zhodnoťte sami. Ve školách, které navštěvuje sto až tři sta žáků, vede toto opatření k velkým problémům ve chvílích, kdy je v některých ročních málo žáků a v jiných o něco víc, než by dalo na jednu třídu. Škola, jak jistě víte, musí ze svého rozpočtu platit učitele a těm musí dát přesně stanovený tabulkový plat. Když je ve třídě málo žáků, „nevydělají“ na své učitele, když je ve třídě žáků tolik, že je třeba ji rozdělit na dvě třídy, kde jich bude málo, zase se musí zaplatit jeden učitel navíc. (Trochu to sice zjednodušuji – platí se učiteli odučené hodiny + příprava, ale efekt je stejný. Víc tříd = víc hodin = víc učitelů, které je třeba zaplatit). Toto vede k finančním problémům škol ve středních obcích, kterým, když už tak tak zbude na platy, pak nezbývá na odměny těm učitelům, kteří děti třeba po škole doučují nebo vedou kroužky apod. 

Toto rozdělování peněz podle počtu dětí velice zvýhodňuje velké městské školy, kde se děti počítají skoro na tisíce, zde je jednoduché udělat čtyři třídy po dvaceti sedmi žácích, když je žáků v ročníku hodně, nebo tři po třiceti, když je jich v ročníku méně. Peníze z dětí pak zůstanou i na odměny za dobře vykonanou práci. 

Teď spousta z Vás jistě mávla rukou: „Co je nám po tom, když učitelé nedostanou odměny, hlavně když naučí.“

Jenže to nahoře není hlavní problém, hlavní problém je v tom, že středním školám také záleží na počtu přijatých žáků a tak často zjednodušují přijímací řízení na to, že se tam žák dostane jen na základě známek ze školy základní. Toto rodiče samozřejmě vědí a tak je v jejich zájmu, aby dítě mělo známky co nejlepší. 

A teď si vezměte, že jsou základní školy, kde mají na žáky velké nároky a snaží se, aby děti uměly co nejvíce, ale velké nároky pochopitelně znamenají horší známky. Horší známky znamenají horší šanci dostat se na většinu středních škol, proto pro rodiče, především ve městě, není problém přehlásit dítě na jinou školu, kde budou na tu jedničku stačit menší znalosti. Protože školy jsou placeny od počtu žáků a každý rok jim několik žáků tímto způsobem uteče na jinou školu, zmenšují své požadavky na děti a ty méně umí. 

Tento systém financování škol vede k tomu, že se toho děti méně naučí. 

Pro někoho, do problému nezasvěceného, to může připadat jako překombinovaný scifi-výmysl. Ale průběžné testy žáků na školách to jasně dokazují a potvrzují to i ředitelé některých škol. Zatím, co dříve platilo, že děti z městských škol dosahovaly lepších studijních výsledků než ze škol základních, dnes už to dávno neplatí. Žáčci ze škol na menších obcích, kde rodiče nemohou děti snadno přesunout na jinou školu, mají v průměru lepší znalosti, než ti, že škol ve větších městech a vede k tomu souhra výše-zmíněných okolností. Samozřejmě existují výjimky, asi byste sem tam nějakou našli, ale statistika jasně dokazuje výše zmíněné.

Co by se s tím dalo dělat? 

Měl by se změnit systém financování škol, ale jak? Snad přihlížet nejen k počtu žáků, ale také k počtu tříd nebo lépe, učitelů. To by samo o sobě znamenalo jen zlepšení částečné, nebyly by tolik znevýhodňovány školy menší, ale pořád by to dostatečně nemotivovalo k tomu, aby žáci byly dobře naučení. Ovšem v případě, že by se zavedlo něco jako státní maturity i na základních školách (třeba souhrnný test znalostí základní školy), pak by byl problém alespoň do jisté míry vyřešen. Střední školy by se měly o co opřít při výběru žáků. A rodičům by bylo jasné, která škola žáky jak připraví, měli by záchytný bod k tomu, na kterou základku poslat svého synka či dcerku, aby byl dobře připraven a protože systém by zůstal částečně financovaný také podle počtu žáků, snažily by se základky připravit své studenty co nejlépe, aby pak přitáhly co nejvíce dětí k sobě. Nehledě na to, že současní deváťáci teď prdí na studium, protože jim, vlastně už „o nic nejde“.

Velice podobná úvaha platí i na školy střední. Ke školám vysokým jsem se krátce zmínil dříve, ale problém jsem hodně zjednodušil, zasloužil by podstatně delší blog a hlubší rozbor.

Ještě mi dovolte poznámku k výplatám učitelů, nebudu tu rozebírat, jestli jsou malé nebo velké, to je relativní a jistě by se o tom dalo dlouho mluvit. 

Zaráží mě jiná věc. Učitelé jsou placeni podle toho, jak jsou staří, místo toho kolik naučí. Řekli byste si, jo, však starší učitel má větší autoritu a větší zkušenosti. Dalo by se oponovat, že mladý člověk je plný elánu, dokáže děti lépe zaujmout a má čerstvější znalosti. Nebudu tu dále polemizovat ani o tom, kdo lépe naučí a děti lépe zaujme, podle mě je to člověk od člověka různé, ale o tom, že vyšší výplata ve stáří nemusí být výhodou. Proč? Představte si, že se na škole zmenší počet dětí, čtyři třídy budou sloučeny do dvou a dva učitelé budou propuštěni z nadbytečnosti. Jeden bude starší a druhý mladší, oba dva budou shánět novou práci. Víte co řeknou na nové škole tomu staršímu? Vás nevezmeme, jako škola máme omezený rozpočet na počet žáků, a když přijmeme někoho mladšího, tak ušetříme spoustu peněz. 

Kdyby byli učitelé hodnoceni podle dosažených výsledků a školám záleželo na tom, aby jejich žáci hodně uměli, protože pak jich tam budou mít víc a tím budou mít víc peněz…. Rozhodování by mohlo být úplně jiné. 

Jenom poznámku k tomu, jak se pozná, který učitel naučí a který ne. Samozřejmě ne podle známek, ale běžně se na školách (ale zdaleka ne na všech) dělají každým rokem nezávislé srovnávací testy, které dost přesně určí studijní předpoklady žáků v daném předmětu a to jak učitel těchto studijních předpokladů dokáže využít a učivo naučit.

Bohužel v současné době ani školy, které náhodou chtějí mít kvalitní učitele, nemají žádné nástroje k tomu, aby mohly neschopného učitele vyhodit. Ředitel to udělat nesmí, to by ten učitel musel být prokazatelně opilý nebo několikrát jinak hrubě porušit školní řád. Za to že někdo blbě učí, se vyhodit nedá, nedovoluje to zákon. 

A už jenom na okraj.

K některým předmětům se učitelé shánějí těžko, protože dobrý programátor nepůjde na střední učit informatiku, dobrá překladatelka nepůjde na základku učit angličtinu, když si oba mohou vydělat daleko víc ve svém oboru a zase naopak, učitelů k některým jiným předmětům je přebytek. Jenže škola nemůže učitelům platit podle nabídky a poptávky, platy jak jsem zmínil, jsou tabulkové a tak je velice těžké k některým předmětům získat kvalitní učitele, jenže školy mají v téměř pivinnost, mít aprobované zaměstnance.

Stejně tak ředitelé škol nejsou placeni podle toho, jak školu vedou a jak dobré tam mají učitele… ale to už je z předchozího asi jasné. 

Systém dnešního školství je seskládaný tak, aby fungoval co možná nejhůř. Co na tom, že ředitelé musejí každý rok vypracovávat tisícistránkové elaboráty o tom, jaké osnovy, proč a jak a s jakými důsledky na každou třídu… Jen další byrokracie. Když máte děravou loď, nepomohou Vám stostránkové směrnice k tomu, jak má být vydrhnutá paluba a co se má podávat k obědu.

Tento resort by zasloužil opravdu velkou reformu, netvrdím, že musí být přesně taková jakou jsem zde popsal, ale nějaká je nutná. Jenže kde k tomu vzít politickou odvahu, když za jakýkoliv pokus o reformu čehokoliv se u nás stavějí lidi skoro před popravčí zeď?