OSTROV AMANTANI

Jedním z největším lákadel Jižní Ameriky je bezesporu jezero Titicaca, které je nejvýše položené splavné jezero na světě s hloubkou 284 m a rozlohou 8 500 m2  a je právem vyhlášeno jako národní přírodní rezervace. Nachází se ve výšce 3 800 m a zhruba dvě třetiny jezera leží na území Peru a jedna třetina v Bolivii. Průměrná teplota vody je kolem 15 stupňů. Jezero je místem, kde se mísí kečuánsky hovořící indiáni s kmeny Aymarů. Z peruánské strany můžete navštívit větší ostrovy Amantani a Taquille a z bolivijské Isla del Sol a Isla del Luna (ostrov slunce a ostrov měsíce).

Naší volbou byl ostrov Amantani, kde jsme se rozhodli přespat. Na ostrově žije kolem 5 tisíci lidí, kteří se věnují pletení, tkaní košíkářství a výrobě kamenných nádob. Na svých terasovitých polích pěstují zeleninu, maso a ovoce je velmi vzácným artiklem. Náš výlet začal ráno v 8 hod plavbou lodí, která nás dopravila na ostrov Amantani. Byl nám přidělen sympatický průvodce, který hned pojmenoval naši skupinu PUMA. S námi cestovalo dalších sedm turistů. Cesta trvala 3,5 hodiny a pršelo, tak byly docela vlny. Většinu cesty jsme strávili v podpalubí :-( Při příjezdu k ostrovu se počasí umoudřilo a dokonce vysvitlo sluníčko, u mola na nás již čekala skupinka malých žen oblečených v krojích, která si nás rozebrala. Další noc jsme měli strávit v rodinách. Nám byla přidělena maminka s dcerkou.   

Problém nastal hned v komunikaci, protože indiánka uměla pouze kečuánsky a pár slovíček španělsky, které jsme po půl hodině vyčerpali, takže další komunikace byla spíše o vzájemných úsměvech a z naší strany o kývaní na souhlas a děkování. Hlavní činností se pro naši adoptivní maminku stala starost o naše jídlo, hned začala ve své černé kuchyni kuchtit pro nás jídlo, protože to bylo na otevřeném ohni, příprava vždy zabrala hodinu a více, proto jsme volný čas využili k prohlídce okolí. Jídlo na skromné poměry bylo moc dobré (hlavně zeleninové polívky) a taky k tomu přispělo, že jsme vždy měli již před přípravou jídla velký hlad, k bydlení jsme dostali hezký pokojíček (skromně zařízený).

Odpoledne jsme strávili výstupem na kopec Pachatata (otec země), kde jsme cestou potkali skupinku mladých holek, které tam hrály volejbal, připojili jsme se k nim, asi čtyři z naši skupinky a náš průvodce a dali si s nimi set. Bylo to opravdu zajímavé, jim vlály barevné krojové sukýnky, my museli šetřit zásoby kyslíku a vybírat jejich tvrdé smeče. Nakonec jsme samozřejmě prohráli, ale nebyl to debakl.

 Večer pro nás místní uspořádali večírek, adoptivní rodiče každého z nás oblékli do jejich tradičního kroje a sraz byl v tzv. místní sokolovně, kde nás učili tradiční tance. Byl to velmi zajímavý zážitek, když jsme se vraceli kolem půl jedenácté do našeho nového bydliště, byla absolutní tma a na obloze svítilo tisíce hvězd a hvězdiček, takovou nádheru jsme doposud nikdo z nás neviděl. Naše maminka si to šinula rychlostí blesku cesta necesta a my se snažili s ní držet krok. Ten večer jsme usnuli ukolíbaní zážitky, klidem a pohodovou atmosférou ostrova:-))