Naše demokratické smýšlení se vytrácí

                Jak tak v poslední době čtu a sleduji názory na dění na Ukrajině, je mi smutno. Když vidím chudé Ukrajince, jak vyšli do ulic Kyjeva demonstrovat svou nespokojenost s korupcí a nedostatku v zemi, je mi to líto. Tito lidé vyšli před rokem „obydlet“ Majdan – náměstí Nezávislosti, i když je to mnohdy stálo práci a zázemí, neboť na Majdanu trávili dlouhé týdny bez přestávky.

                Ukrajinu jsem poznal jako zemi mnoha tváří, avšak nikdy jsem nepoznal tvář, která by vyzařovala neochotu a nesolidaritu. Lidé na Ukrajině mezi sebou komunikují mnohem více než lidé v České republice. To se mi na této zemi hodně líbí. Jakmile jsem kamkoliv přišel, pohostili mne prvním posledním, i když tito hostitelé často nic neměli. Tito lidé chtějí jen jedno – a sice lepší, kvalitnější život. Tohle není volba mezi západem a východem, před kterou se Ukrajina chtěla postavit. Před tuto volbu postavil Ukrajinu jen Kreml. Nemíním v tomto článku vypisovat nějakou proti-ruskou kampaň, ale Ukrajina nikdy neřekla, že chce s Ruskem ukončit veškeré vztahy, vždyť by to ani nešlo. Ukrajinci mají mnoho příbuzných za hranicemi s Ruskem.

                Nikdy jsem nebyl příznivcem Evropské unie, a už vůbec ne politiky USA. Pravidelné cesty na Ukrajinu mi ale v mnohém změnily můj pohled na svět, ve kterém žijeme, a demokracii, jež jsme si nastolili. Nebudu básnit o tom, jaké projevy můžeme mít. Jsem si naprosto jistý, že žijeme v době mohutného drobnohledu a jsme všichni stejně dobře monitorování – dohledatelné jsou naše pohyby na internetu, naše telefonáty, zprávy, majetky, ba dokonce i naše aktuální pozice může být snímána. Jedno se však nedá upřít – můžeme si říct, co chceme. Naše vyjádření je naprosto svobodné a prakticky pokaždé máme právo na diskusi, když se nám něco nelíbí. Tohle na Ukrajině chybí. A právě tohle se rozhodli Ukrajinci změnit. Svoboda slova je něco, o čem si v Rusku mohou nechat lidé zatím jen zdát. A znova opakuji, Rusové nejsou zlí lidé – zlá je jen jejich diktátorská vláda, která diskuse na témata změn nepřipouští a nepohodlné lidi odstraňuje nebo znemožňuje.

                Teď už poznávám spousty postojů, které tvrdí, že lidé na Ukrajině (myšlení separatisté) se rozhodli postavit se západnímu stylu života. Lidé v Donbasu ale povětšinu zůstávají doma, protože zničeny jsou podniky, ve kterých pracují, nebo jsou zavřeny. Nejsou to nespokojení občané, jsou to především lidé, kteří se rozhodli se zbraní v ruce bojovat proti své zemi. Nespokojení občané neumějí používat tanky, neumějí sestřelovat letadla s obdivuhodnou přesností a především nejdou ruku v ruce se zájmy jiného státu – Ruska. Tvrzení, že Ukrajinci se rozhodli nesouhlasit se západem jen proto, že sám západ nemusím mít rád, mi přijde ubohé. Přehlížení lží Kremlu například o Krymu, kde měli být zabíjení ruští obyvatelé, nebo lžím o absenci ruských vojáků, kteří byli později sami vyznamenání, je až nedůstojné.

                Poznal jsem život na Ukrajině zblízka. Žije tam spousta lidí, která nemá na základní léky ani potraviny. Pokud v našem státě člověk nemá nic, má alespoň na jídlo. Tam chudoba znamená, že člověk má opravdu prázdnou kapsu. Tito lidé se rozhodli pro změnu. Chtějí jen lepší život a svobodu slova. Mají zájem o to, čeho se sousední Rusko bojí, lidé se prosazují o právo mluvit do všeho, co vláda státu udělá, aniž by se museli bát postihu. Od doby co jezdím na Ukrajinu, tvrdím, že my si nežijeme tak špatně a je mi líto, že mnozí z nás nepodporují sen, který by měl být základním právem v našem životě – právo říct vlastní názor. Mrzí mne, že lidé s „proti-západním komplexem“ se raději staví na stranu Kremlu, který páchá na Ukrajině zla největšího kalibru – od manipulace chudých lidí, přes lži a zastrašování až po krádeže území. Je mi to líto vícekrát, když se podívám do nedávné historie, kdy se Rusko pokoušelo o něco podobného zde a vlastně nás „osvobozovalo“ od zla více jak dvacet let… Bojím se, že naše demokratické smýšlení, pokud nejde o nás samotné, se postupně vytrácí.