Použití zbraně proti zlodějům a vrahům

Počet vloupání do domů narostl za rok 2013 o dvacet procent, což je alarmující číslo. Také se zvýšil počet vykradených bytů, chat a chalup cca o 5%. Jedním z důvodů toho negativního jevu je například špatné zabezpečení objektů, nebo také složitější ekonomická situace určitých vrstev obyvatelstva, pro mě jsou to zloději a potencionální vrazi a nárůst počtu organizovaných menších skupin.

Jen u zlomku případů se nakonec podaří zjistit pachatele. Jelikož pracuji v oblasti trestního práva již 29 roků, troufnu si konstatovat, že narůstá také brutalita a drzost pachatelů, vedoucí k případům napadení obyvatel domů a bytů. Dochází k tomu, že pachatelům vůbec nepřekáží ani přítomnost vlastníka v domě, dochází k fyzickým útokům na majitele, mnohdy se zbraní a výjimkou nejsou ani fyzické útoky, násilí vč. znásilnění. Již dlouho zvažuji, že by se měla rozvinout jak odborná tak občanská diskuse o tom, zda má majitel domu, bytu apod. právo hájit své zdraví a svých blízkých a svého majetku se zbraní v ruce. Ano, náš trestní zákon počítá s jednáním v nutné obraně, ale já mám na mysli situaci, kdy by člověk mohl použít legálně držené zbraně proti jakémukoli narušiteli jeho majetku a zdraví. Je známo, že v některých státech USA platí zákon, který byl asi před jedním rokem přijat v Maďarsku, že každý vlastník domu či bytu, má právo hájit svůj majetek střelnou zbraní proti jakémukoli narušiteli. Tedy konkrétně, když někdo vstoupí neoprávněně na váš pozemek, zahradu, který je řádně označen, tak překonává jistou překážku a v ten okamžik dochází k porušení práva. Riziko, že může dojít k omylu ze strany pachatele, tedy že si není vědom toho, že je tzv. na cizím, si pochopitelně s sebou nese tento člověk sám. Vlastníkovi se dává za této situace možnost použít legálně drženou střelnou zbraň a postupem upraveným v zákoně se bránit střelbou, aniž by došlo ještě k přímému fyzickému napadení jeho osoby, nebo osoby, která s ním žije v domě či bytě, a to postupem upraveným v zákoně. Je samozřejmě otázkou, jestli musí dojít ke splnění ještě dalších zákonných předpokladů, než se začne se střelbou a jak např. střílet resp. mířit. Zde bych, aniž bych se nechával inspirovat již výše uvedenou zákonnou úpravou v jiných zemích, měl za to, že za dostačující podmínku k použití zbraně lze považovat hlasité varování podezřelé osoby slovy, např. Pozor budu střílet! – těžko lze ve zlomcích sekund říct více. A pokud narušitel nereaguje, tak osobně bych navrhoval, že při přímém postupu pachatele k bránící se osobě, tak má právo střílet proti němu, s tím, že pokud situace to ještě umožňuje buď nejprve vystřelit varovně do vzduchu, následně do části těla, kde nelze očekávat okamžité zabití - ruce , nohy, a v krajních případech již nebezpečí z neodkladného přímého napadení střílet přímo na tělo pachatele /zde bych části těla neuváděl/. Závěr předchozí věty právě rozšiřuje jednání ohrožených osob „nad rámec nutné obrany“ a přitom takové jednání bude zákonem považováno za oprávněné. Ještě bych dal ke zvážení opatření tzv. technické, zda by nemohlo být povoleno, aby v drátech kolem oplocení nemovitostí byl elektrický proud určitého napětí. Jsem osobně přesvědčen, že by náš stát měl více bránit vlastní občany před nárůstem zločinů a především organizovaností a brutalitou pachatelů. Takový zákon je současně velmi výrazně preventivním opatřením proti zlodějům a vrahům. Píšu-li vrahům, tak tento výraz používám záměrně, neboť doba je zlá, a pachatelé se neštítí ničeho, tedy ani zavraždit majitele napadených objektů, kteří si pouze brání vlastnictví a kteří mohou být pouze nepohodlnými svědky jejich trestné činnosti. Tímto dávám do diskuse našim odborníků včetně politiků, zda nepřijmout i u nás takový zákon k ochraně majetku a zdraví. Pokud stát není schopen činit opatření vedoucí k růstu bytové kriminality, a naopak dochází k ročnímu nárůstu až o 20%, pak považuji takovou diskusi resp. návrh za naprosto legitimní. Ačkoli se věnuji dlouhá léta obhajobě pachatelů a podezřelých osob, není v rozporu s tímto můj výše uvedený názor na tuto problematiku, neboť se domnívám, že obhajovat pachatele neznamená nebojovat proti zločinu. Pro vysvětlení - za zločin považuji i justiční omyly a jedním z úkolů obhájce v trestním právu, je hájit zákonné práva svých klientů. Zákonným právem ani klientů ani advokátů a prostě nikoho, není zasahovat do cizích práv nevinných osob, a naopak každý ohrožený člověk má právo na účinnou obranu, pokud mu jde o ohrožení majetku a vlastního života.