Na úvod podotýkám, že v naší republice obecně platí známé - Co Čech to muzikant. Prostě mnoho z nás rozumí téměř všemu, i tomu zda měl být obviněn expremiér Nečas či nikoli. Zde platí ještě jedno pravidlo – diskutujeme o něčem , co jsme si ani nepřečetli, ale odhadujeme o čem to tak asi může být a hlavně předem již soudíme.
I já se pokusím o krátkou analýzu jevu, který bych nazval Nečas a spravedlnost , a to nyní i bez základní znalosti podstaty sdělení obvinění panu Nečasovi. Pan expremiér je stíhán asi pro nabízení úplatku ? To bude pravděpodobně nesmysl, protože i Nejvyšší soud verzi úplatku odmítá. Tak zkusme to jinak – pan expremiér asi jako osoba veřejně činná překročila své pravomoci a mohla se dopustit např. zneužití pravomoci veřejného činitele ? Také se mně tato konstrukce příliš nezdá, protože jak jen již obecně známo, jednání ohledně tzv. trafik nebylo nezákonné a tedy nemohl ani Nečas spáchat trestný čin. Motáme se tedy stále dokola. Ona však nejbližší doba ukáže , proč je vlastně stíhán… Nestavím se tedy nyní na stranu ani jednu ani druhou… Jak však v názvu mého zamyšlení píšu, chci se v krátkosti dotknout jiného problému. Jaká je úroveň právního vědomí občanů státu, jaká je úroveň a profesionalita policistů ,kteří stíhají osoby, jak v současné době je silné státní zastupitelství a jak silné a neomylné v rozhodování jsou dnes soudy. A také jaká je role obviněných a jejich práva, tedy jaká je role obhájců ? Na některé problémy chci poukázat dále. Nejprve je zapotřebí poukázat na celkový společenský trend. Již několik let se i media podrobně zabývala situací ve státním zastupitelství, včetně jeho chodu a personálního složení. Následně média veřejně obdivovala schopnost státních zástupců prosazovat zásadu padni komu padni, vznikaly resp. vznikají tzv. velké kauzy. Nehovořím nyní o klasické obecné trestné činnosti, jako jsou vraždy,loupeže, podvody apod. ale o případech ,kdy skutečně záleží na posouzení odborníka s praxí , policisty či státního zástupce, zda důkazy jsou dostatečné i pro samotné zahájení stíhání občana či nikoli. Zde právě je ten zásadní problém. Mnoho případů a sdělení obvinění nevychází z tzv. důvodného podezření že došlo k něčemu nezákonnému,ale z přesvědčení že k něčemu dojít muselo a takto se dostáváme na vratkou půdu spravedlnost-křivda a nespravedlnost. Takto se doslova někdy uměle vyrábí případy, především v oblasti kauz spojených s podnikáním. Mám však dojem, že toto“posilování až někdy oslavování“ role státních zástupců se dostalo na vrchol a nyní zase nastává období zahájení útoků proti nim, právě v souvislosti s některými známými kauzami. Ani jedno ani druhé není správné. Spíš nyní očekávám , jak na vzniklou situaci budou reagovat ti,kdo mají spravedlivě rozhodovat o našich osudech, tedy soudci. Nerad bych příště psal o nějakém „posilování“ a následném „oslabování“ role soudů a to vždy jak media a politikové budou zrovna reagovat na jednotlivé soudní případy. Ano obávám se umělé kriminalizace nevinných. Jako člověku ,který pracuje jako advokát v oblasti trestního práva mohu konstatovat , že téměř s pravidelností se mi do rukou dostávají nesmyslná obvinění osob ze spáchání něčeho, co zdaleka není nejen trestným činem a není vůbec důkazně prokázáno a ani člověk mnohdy nepochopí oč autorovi jde, čeho se měl klient vlastně dopustit. Laická veřejnost by měla vědět aspoň několik věcí, na čem je u nás postaveno trestní řízení a stíhání osob : - pracujeme se podle trestního řádu ,který je z roku 1961, je sice několikráte novelizován ale tato jeho minulost se projevuje negativně – klasický příklad , že místo presumpce neviny bojujeme stále proti presumpci viny, kdy nevidíme člověka jako nevinného až do konce soudu ale jako jasného viníka.. Přiznají si soudci, že před ně předstupuje nevinný člověk nebo že je to zloděj, vrah apod.? Mohu o tom vážně pochybovat … chápu , že je to složitější otázka, protože některé případy jsou jasné a důkazně natolik v pořádku, že před soudem stojí skutečně pachatel. Ale vždy musím říct, ale… prostě není to tak na 100% vždy pravda. - státní zástupci v případě pochybností o vině mají dle interních pokynů za úkol podávat obžaloby k soudu. Jejich výklad je takový, že soud jako nejvyšší a nezávislá instituce zákona sám o kauze spravedlivě rozhodne a rozhodnutí soudu je víc než rozhodnutí státního zástupce např.o zastavení trestního stíhání. Osobně bych okamžitě posiloval roli státních zástupců ale v oblasti jejich vlastního rozhodování o tom, zda případ pro nedostatek důkazů zastavit nebo podat obžalobu a tím zvýšil odpovědnost státních zástupců za kvalitu jejich práce. - málokdo z veřejnosti ví, že pokud už se státní zástupce rozhodne zastavit trestní stíhání z důvodu uvedených přímo v zákoně, pak existuje v trestním právu institut přezkoumání těchto usnesení o zastavení trestního stíhání a na Nejvyšším státním zastupitelství je přímo zřízen odbor či útvar,který zastavené kauzy prověřuje. Myslím si, že je to věc naprosto zbytečná, že je tím oslabena role státního zástupce ,který má stíhání na starosti a který o něm ví daleko víc, než nadřízený orgán. - otázka obhájců : myslím, že v tomto směru je to na delší článek. Domnívám se , že by obhájci měli více zákonných možností zasahovat do vyšetřování případů. Ostatně i dnes platí, co zákon nezakazuje, tak obhájce učinit může. Jenomže v praxi to znamená např. že obhájci předkládají důkazní návrhy, které jsou velice často jako nedůvodné zamítány. Obhájce může provést i ve své kanceláři něco obdobného jako výslech osoby, ale je to jen písemný důkaz ,který je hodnocen často tak, že si jej obhájce vyrobil dle svých představ. Obdobná připomínka směřuje i k přibírání znalců obhajobou- dost často slyšíme, že znalce máme koupené, dělají posudky dle našich představ. Já oslovím konkrétního znalce možná jedenkrát ročně a mám jej ovlivňovat. Policie přibírá téhož znalce možná desetkrát ročně a možná i častěji a znalci z toho mají dost slušný příjem, není toto důvod zpochybňovat tedy pro koho znalci spíš pracují a jaké závěry činí ? Nechť si na to odpoví někteří z nich sami. Nechci, aby tento článek vyzněl jako obhajoba tzv. nevinných a výkřik jednoho z mnoha obhájců. Chci , aby si lidé uvědomili, včetně politiků, jaký rok se píše a jak se pracuje v dané oblasti, tedy v trestním právu. Hodně bude záležet nyní na soudech všech stupňů, zda budou obžalobu po formálním dokazování v hlavním líčení považovat za již rozsudek, nebo nikoli. Je zapotřebí opakovat, že vysoké procento případů,které se dostanou s obžalobou před soud, jsou skutečně tzv. Jasné, ale o jaké procento se jedná si netroufnu hádat. V každém případě je rovněž vysoké procento naprosto bezdůvodných vznesení obvinění a bezdůvodných obžalob a soudce je také jen člověk , takže závěrem dochází k vynesení rozsudku i v případech pochybností o vině a to je právě ten problém dneška. Tohle se nesmí stávat. Politikové by měli přestat hodnotit práci státních zástupců a policie v rámci trestního řízení, ale vytvářet zákony ,dle kterých bude trestní řízení bude kvalitnější a tím i spravedlnější . Ostatně právě politici jim dali možnost takto pracovat a nyní to hlasitě napadají. Stále se zapomíná na to, že je to skutečně o soudech, které nastaví tzv. rovnováhu a které však nemusí každé trestní obvinění a obžalobu považovat již za rozsudek, ale mohou to těmto orgánům činným v trestním řízení vrátit zpět v podstatě jako „zmetek či nedodělek“. A my obhájci : Velice potichu ale důrazně opakuji, že podle zákona jsme v rovném postavení se státními zástupci. Vznáším řečnickou otázku – je tomu tak skutečně i v praxi ? Jedná se o problém, jak se dnes říká systémový. Chtěl jsem učinit nějaký smysluplný závěr, ale přiznám se , že nechce se mi psát fráze typu , že je třeba změny, protože pokud slyším i novou ministryni spravedlnosti, tak se obávám , že novinky v této oblasti chce dělat, což je chvályhodný záměr, ale otázka zní s kým. Zde jsem skeptický – profesoři a akademici s minimální praxí z každodenních výslechů a soudů, z věznic, tak asi těžko pochopí podstatu problému. Možná se mýlím. Autor pracuje od roku 1986 v oblasti trestního práva a od roku 1991 v advokacii a uvádí, že výše uvedená kritika směřuje proti nedostatkům jak zákonným, tak lidským, neboť práce v oblasti trestního práva je vysoce náročná na kvalitu a profesionalitu a i lidská stránka nesmí být nikdy zapomínána. A v tomto směru považuje úroveň práce policistů, státních zástupců , soudců a obhájců za všeobecně velice vysokou a to i ve srovnání s jinými státy Evropy a světa. Nelze však donekonečna přehlížet nedostatky a dávat tím zbraň do rukou těch,kteří rozhodují o naších osudech a rozhodně nejsou na svých místech resp. nechtějí odvádět špičkové výkony a pracují velice rutinně a dalo by se říct někdy i bez jakéhokoli zájmu o spravedlnost.
