Kam kráčíš Evropo aneb vyberte název pro pivo

Evropě vadí názvy výrobků : marmeláda, pomazánkové máslo, rum, tvarůžky. Odůvodnění , proč nejde dál pojmenovat pomazánkové máslo pomazánkovým zní - že , cituji – „výrobek se podle soudu bude muset přejmenovat , protože neobsahuje dostatečné množství mléčného cukru, jak požadují unijní předpisy “. Ačkoli jsem osobně nikdy nějak lidsky nepochopil název pomazánkové máslo, tak vím o jaký výrobek kráčí. Ale nevím , kam kráčí důležitostí takových rozhodnutí Evropa ?

Soudní tribunál v době obrovských krizí na jihu Evropy má čas a prostor se věnovat takovým aktivitám , jako je zakazovat co a jak se bude jmenovat. Dokážete si představit jak obrovský počet výrobků z celé Evropy, dosud prodávaný pod zavedenými názvy se takto musí díky direktivním úřadům naší Evropské unii přejmenovávat. Dokážete si představit, kolik lidí se v Bruselu musí zabývat takto vysoce strategickými úkoly , významnými pro další rozvoj společné Evropy ? A musím se zákonitě ptát – Dokážete si představit, že předáme veškeré pravomoci sjednocené Evropské federaci a že ta pak bude obdobně rozhodovat. Přátelé či nepřátelé, berte to jak chcete, ale já vnímám čím dál silněji, že se vtíravě /u některých našich politiků to platí doslova/ snažíme být rozhodně těmi nedílnými členy EU, plnícími bez rozmyslu veškerá přikázání evropských úředníčků. Dostáváme se velice rychle do stavu, který nemohu označit jinak než – O nás bez nás ! Připomíná vám to něco ? Nevím,ale v naší české nedaleké minulosti najdeme dost takových příkladů, kdy se náš stát takto choval. Omlouvám se státu, ale neomlouvám se těm lidem, kteří náš stát zastupují při podobném lezení do přízně obyčejných úředníkům EU. Nebo výjimečným lidem, kteří mají naší důvěru rozhodovat takto o naší budoucnosti, aniž by jsme jim k tomu dali zákonnou legitimaci. Ano, do jisté míry jsme si tuto situaci zavinili podpisem Lisabonské ústavy Evropské unie bez toho, aniž bychom si vyjednali tak ducha prosté výjimky , jakými je např . naše svobodné rozhodování , v kterém okamžiku přijmeme euro. Tato otázka se stále dokola opakuje, ale dosud jsem si nikde nepřečetl velice duchaprostou úvahu ekonomů,politiků či novinářů, že doba kdy bychom měli přijmout euro by měla nastat v okamžiku, který „pracovně“ nazývám výhodností pro Českou republiku, tedy v době kdy nebude např. tak nevýhodný kurs koruny vůči euru apod. Také mi připadá neuvěřitelné, jak málo občanů chápe, že odpůrci sjednocené Evropy, nejsou zapšklí nacionalisté,ale dělí se i tito na několik skupin. Počínaje těmi, kteří v EU spatřují skutečně nepřátelské prostředí a prostě vyslovují názor vycházející ze svého přesvědčení, že EU a naší účast v ní odmítají. Já osobně vnímám však nejsilnější skupinu „odpůrců“ Evropské unie v lidech či politických uskupeních, kteří nejsou v samotném principu proti existenci nějaké nadnárodní organizace, agentury, servisní evropské společnosti či jiné formy sdružení evropských zemí. Ale jsou zásadně proti nárůstu pravomocí sjednocené Evropy a odebírání vlastních pravomocí jednotlivých členských zemí. Jsou proti tomu, abychom se doslova stali opět malými a bezvýznamnými členy soustavy států, kdy původní snaha o srovnání ekonomik jednotlivých členských států se přeměnila v diktát těch opět a stále nejsilnějších zemí. Někdy mě napadá i další otázka z jiného pořadu – Chcete mně ? Ano , další českou povahovou vlastností je do jisté míry spolupráce /nepleťme s pojmem kolaborace/ s přítelem .Chceme např. eurodotace , ale nikoli za každou cenu a nikoli bez úvah,kdy a jak se zase po nás zpětně bude považovat platba, vrácení dluhů formou nejrůznějších nově vymyšlených odvodů do společné (?!?) pokladny. Tedy nabízené eurodotace se časem zákonitě změní na povinnost něco Evropě vracet. A to mi také dost vadí, představa, že se náš stát za pár roků dostane a to zcela zákonitě do pozice dlužníka a namísto štědrého donátora přijde Evropan - exekutor. Ano, mám důvodné obavy z nepřiměřeného a do jisté míry nekontrolovatelného přesunu pravomocí do Bruselu. Také sleduji „přirozený“ nárůst administrativně byrokratického aparátu Bruselu. Snad na počátku poctivá myšlenka vytvořit evropskou unii jako společný prostor pro rozvoj zúčastněných zemí, dostává v posledních letech pořádně zabrat. A snad jen zaslepení příznivci EU a někteří dosud „čeští (?!?) politikové z kdovíjakých „nezjištných“ důvodů sprintují do náruče evropské centrály. Působí to zcela demagogicky, ale musím to napsat - kdysi někdo vymyslel slogan Proletáří všech zemí spojte se ! a my to tady máme samozřejmě pod jiným úhlem znovu, tím mám na mysli pouze tu část sjednocovací, nikoli ideologický podklad původní výzvy. Opět nás někdo k něčemu nutí,aniž by nám dal příležitost o všech souvislostech řádně přemýšlet než se rozhodnu. A najednou naskakujeme na čím dál rychlejší vlak. Rychlejší co do rozsahu přijímaných zákonů, norem a direktivních rozhodnutí evropských úředníků. Cožpak si neuvědomujeme nebezpečnost úředníků, kteří takto rozhodují. Jejich prioritním zájmem rozhodně není blaho nás všech, ale výplata. Nemusíte se mnou souhlasit, ale jsem přesvědčen, že úlohou každého úředníka je snaha ukázat svou důležitost a především nepostradatelnost. Ostatně o tom již bylo napsáno mnoho. I to, jak rychle narůstá počet úředníků aniž by k tomu byl skutečný praktický důvod. Není zde zatím přímo nenávist vůči EU a euru, ale důvodná obava, že vzniká nový subjekt –Evropan s rozumem úředníka , který pro udržení si svého významu a především vysokého platu , vymýšlí a vymýšlí stále „důležitější“ věci a plodí jeden nápad za druhým, ačkoli za dveřmi jeho kanceláře narůstá dluh Řecka, dochází k nepokojům v jiných zemích , a tyto problémy pomalu ale jistě zvládá řešit . Přesto vytváří nesmyslná rozhodnutí nadále. Dnes je to „ zatím „ o rozhodování, jak výše uvádím, o názvech zboží a o nesmyslných a nelogických unijních normách a zákonech. Už se k tomu nechci vracet, ale jak potřebná jsou v dané chvíli taková rozhodnutí ? Ale pozor, ta plíživá nebezpečnost těchto aktů není pouze v tom, že nějaký výrobek neobsahuje tolik a tolik složek ,ale v příkazu. V rozkazu, že staletí se tvořící název a přijatý každým z nás - např. marmeláda , se takto nazývat nebude. Ostatně takto již několik let pijeme tuzemský … ale vlastně nevíme oficiálně co ? Vesele se k nám z celého světa dováží rum a my pijeme český tuzemský. Pak fakt nevím. A pokud se v názvu mé dnešní úvahy hovoří o nebezpečí,že se přejmenuje i název pivo, píšu to dnes ještě s určitou nadsázkou a vnitřním pocitem,že to snad není možné, že k tomu nedojde , ale kdo ví ? Ale ve skutečnosti rum je také celosvětově zažitý název pro nás již dnes zapovězený, pardon úředně zakázaný. Takže je reálné, že název pivo bude zakázán a my bude chodit skutečně jen na jedno , jak již dnes vlastně říkáme ? Nebo, že bychom byli již na tuto dobu podvědomě připraveni ? Zní to dost příšerně, místo názvu pivo používat např. název evropský chmelový nápoj. Důvod pro takové rozhodnutí : Unijní předpis, stanovující , že název pivo označuje rozsáhlý okruh výrobků, k jehož výrobě se kromě chmele používají i jiné ingredience a proto při použití chmele se bude nadále používat název Evropský chmelový nápoj. Nějak se mi nechce věřit, že bychom nechali vlastní rozhodovací pravomoci v cizích rukou úředníků aniž bychom si neuvědomovali, kam to může směřovat. A už vůbec nesouhlasím s kritikou nás kritiků EU.