Evropská unie - včera, dnes a zítra

Hned na počátku mé dnešní úvahy musím sebekriticky uvést , že jsem při mém pohledu na Evropskou unii názorově prošel z vlastního eurooptimismu k dnešnímu europesimismu, dá-li se to tak nazvat. Můj názor na EU byl zpočátku velice naivní, neovlivněn ničím jiným než myšlenkou, že pokud nás vůbec za nějakých deset dvacet let vůbec státy patřící do EU přijmou do vlastních řad, tak se dočkáme v okamžiku našeho členství následných roků hojnosti. Domníval jsem se, že podmínky pro přijetí do EU jsou nastaveny velice tvrdě a že v okamžiku jejich splnění nám nezbude nic jiného než se těšit ze zvýšení naší životní úrovně a že prakticky do několika let se budeme srovnávat i s těmi vyspělejšími státy.

Také jsem opíral můj názor, že bude jen lépe a lépe, o fakt, že k nám budou proudit eurodotace. A ono k tomu došlo a dochází ! Peníze , které proudí z Bruselu do České republiky mají snad posloužit k rozvoji průmyslu, zemědělství, školství, k rozvoji infrastruktury apod. Asi i slouží , ale kladný efekt dotačních programů musí člověk někdy pracně dohledávat. Naopak mám silné podezření, že určitá část dotací „zahučela někam“. A jelikož nejsem člověk s ekonomickým vzděláním, tak jsem byl i přesvědčen, že i otázka přijetí eura bude celkem bezbolestná a plynule dojde k přijetí společného platidla někdy v letech 2010 až 2012. Jestliže jsem článek nazval Evropská unie včera , dnes a zítra , tak včerejšek už je za námi a můj pohled na Evropskou unii se výrazně změnil. Stal jsem se europesimistou resp. euroskeptikem. Nevím jestli je to totéž, jsou to jen a jen výrazy charakteristické pro náhled na EU.Prostě a jasně nějak se mi EU přestalo líbit. Tedy Evropská unie a dnešek. Podotýkám, že můj pohled a názor je ryze velice subjektivní a do značné míry je ovlivněn i vlastním pozorováním a srovnáváním např. při porovnání života v jednotlivých zemích, při porovnání chování jednotlivých zemí. Stačí zkrátka trochu cestovat a sledovat. A ejhle ! Nechápu najednou řadu věcí. To, že došlo k nějaké obrovské krizi v EU a ve světové ekonomice samozřejmě nepomíjím a o tom psát nyní nechci. Člověka zajímají úplně prosté věci. Např. doposud jsem nepochopil, proč se Česká republika v okamžiku zařazení mezi členské státy Evropské unie stala místem, kde od potravin až po oděvy, jsou obchody naplněny na pohled méně kvalitním až výprodejovým zbožím. Nevěříte ? Nechci nikoho přesvědčovat. Mně ale stačí zajít do prvního obchodu či obchodního centra v Rakousku, Německu či Itálii a ač nejsem milovníkem nákupů , tak najednou vidím zboží v takové sortimentové skladbě, že rozdíl zde je a to nejen do rozsahu nabízeného zboží, ale především co se týče vlastní kvality. Ptám se tedy , proč se vozí z Německa k nám prací prostředky, proč i odborníci při porovnání kvality jedné značky uznávají, že lepší zboží se u nás prostě neprodává. Také stačí porovnat nabídku potravin. U nás stále vidíme sice plné regály salámů, párků , zkrátka uzenin., A to uvádím jen jako příklad, stejně mohu psát o pečivu. Opět stačí nakouknout za hranice a učinit nákup zde a opět jsem potěšen lepší kvalitou.Šunka se krájí na tenčí plátky, párky mají úplně jinou chuť a pečivo jaksi vydrží déle čerstvé. Oblečení , tak tomuto vůbec nerozumím, proč jedna a táž světová oděvní značka u nás „doprodává“ jednotlivé druhy zboží a módních novinek )se málokdy dočkáme. Opět si proveďte malý porovnávací test. Osobně opakuji nejsem odborník přes oblečení ale spíš přes jídlo, pokud se mám jako chlap takto zařadit. A zjistíte, že šaty jsou v cizině barevnější, nabízená konfekce modernější a tak bych mohl pokračovat. Já si nestěžuji, ale ptám se, neděláme si to někdy i sami? Nenahráváme prodejcům a obchodníkům svým přístupem např. v této konzumní oblasti vlastním přístupem k „nakupování“. Že zkrátka naše ekonomická síla nahrává všem těm obchodníkům v tom směru, že nakoupíme všechno co někde již patří do výprodeje. Co se týče vlastní Evropské unie a jejího chování. Mám nyní na mysli její „vládu“ a europoslance a veškerou s tím spojenou administrativu. Předem podotýkám, že závist nepatří k mým vlastnostem. Nechápu dodnes , proč musí všichni tito úředníci ač již zvolení či v pracovním poměru k EU, mít tak nehorázné platy, které naprosto neodpovídají příjmům v jednotlivých členských zemích. To považuji, velice mírně řečeno, za neslušné. Takto nastavit platy znamená, že nějaká skupina v Evropě je již předem považována za cosi kvalitnějšího a lepšího. A i kdyby tomu tak bylo, ano připouštím tuto možnost, no tak rozhodně bych předpokládal úplně jiné výsledky a kvalitu jejich práce. Považuji odměňování hodnostářů i kancelářských sil pracujících v orgánech a úřadech EU za něco co nemá obdoby. A připočteme-li k tomu následné důchody a renty např. bývalých nejrůznějších eurokomisařů, pak už tomu vůbec nerozumím. Já netrvám na rovnostářství v odměňování, ale to co se děje v EU i v této oblasti mi připadá jako samolibá zvrácenost až úchylnost. A pokud již se najde nějaká osoba, i z vlastních řad EU, která poukáže na tento diametrální nepoměr platů , tak se jí opět slušně řečeno nedostane nejen pozornosti, ale naopak se na ní vytahují všechny špinavosti ale oponovat nelze. Nemusíme chodit daleko ke konkrétním případům. Např. bývalá europoslankyně za naši republiku si dovolila přijít s návrhem na úpravu platových poměrů. Paní Bobošíková ve své době chtěla snížit platy europoslanců na polovinu a nesouhlasila s doživotní rentou cca 100.000,-Kč měsíčně. Okamžitě byla napadena, a to zvlášť „zajímavým a novým“ způsobem - že zaměstnává svého manžela. Nic víc a nic míň, tedy její argumentace nebyla nikým hodnocena, ale přímo byl proti ní zvolen útok. Přitom můj názor, kdo koho může zaměstnávat je věcí dotyčného a tečka. Snad v tomto směru je to i jeho právo. Když pro vás dobře a kvalitně pracuje člen rodiny, je na tom něco špatného ? Navíc se asi u této dámy nehodí její vlastenectví ! Zde jen malá odbočka jednou větou. Vůbec se mi nelíbí, že my Češi jsme vlastenci jen v některých okamžicích, např. klasicky úspěchu našich hokejistů /díky za ně/ ale jinak být vlastencem není asi normální a naopak každý takový projev kohokoli je okamžitě podrobován až nehorázné kritice. Nerozumím tomu. Tím se dostávám k další věci , která se mi zkrátka na chování Evropské unie nelíbí. Je zde dnes každým dnem patrnější snaha , aby členské státy odevzdaly část své suverenity tomuto uměle vytvořenému celku. V oblasti finanční je to naprosto zřejmé. Ten tlak na odevzdání vlastních rozhodovacích práv států ve prospěch jakéhosi celku jednak sílí a poslední vyjádření našeho pana knížete, jinak představitele vlády, což je důležité zdůraznit, který sám o sobě prohlásí, že pokud k tomuto kroku ze strany naší republiky nedojde , tak on odchází, k tomu se hodí říct jen jedno- Sbohem! Nechci se rouhat, ale dopustit vytvoření Rozpočtové unie v rámci EU znamená předání rozhodování o našem rozpočtu a tím i o našem svobodném vládnutí v rámci jedné republiky! To považuji za velice nebezpečnou situaci. Na druhé straně se chci vrátit ještě v krátkosti k otázce, jak vystupují členské státy vůči sobě a jak jsou přijímány a vnímány ve světě. Opět z pohledu mého, tedy subjektivně amatérského až turistického. Celkem mi ani nevadí, že v rámci Evropské unie nenaleznu českou vlajku na hotelích , kde jinak plápolají téměř všechny ostatní, nevadí mi, že češtinu nenaleznete ani v oficiálních materiálech , jako jsou nejrůznější průvodci, katalogy a návody k použití zboží. I když zde se občas zablýskne a opak je pravdou. Ale mělo by to být naprostým pravidlem. Jsme si přece všichni rovní ! A tak jak někomu stále víc vyhovuje tzv. integrace, tak na druhé straně nám svým postojem okázale dává najevo, že je zkrátka někým lepším. Jak jinak hodnotit např. následující tabulku zemí , výklad přiložím vzápětí : Austrálie Andorra Rakousko Brunej Belgie Dánsko Finsko Francie Německo Řecko Hong Kong Island Irsko Itálie Japonsko Lichtenštejnsko Lucembursko Malajsie Monako Nizozemsko Nový Zéland Norsko Portugalsko San Marino Singapur Jižní Korea Španělsko Švédsko Švýcarsko Velká Británie Spojené státy americké Vatikán Ano jsem si vědom, že se zde nacházejí i mimoevropské země. Jedná se o výčet zemí, které nemají povinnou vízovou povinnost při vstupu do Spojených arabských emirátů. Ty jsem vybral jen náhodou, jako příklad. Ano je mi jasné, že k tomu má co říct i přijímající země. Ale tento výčet a příklad je prostě do určité míry charakteristický pro posuzování té které země ve světě. A mně se to zkrátka takto nelíbí. Ve svém důsledku to brání mnoha lidem vycestovat do zahraničí, mají-li zaplatit za vízum v konkrétním případě až částku 4 tisíce Kč za např. týdenní pobyt. Já to považuji za diskriminační záležitost a pan kníže by měl z moci úřední snad jednat. Pozn. autora: nemám nic osobního proti němu a aby bylo zcela jasné, naopak mi přijde ještě i nyní někdy zábavný… Toto rozdělování zemí je nepatřičné, pochopil bych jej ještě tak před deseti lety ,ale proč je tomu stále takto a nejen při vstupu do SAE ? I Řecko je na tom lépe… Tedy ptám se – Kam směřuješ Evropská unie ? Jaký je Tvůj zítřek ? Mám obavu, že jsi se stala doslova i rukojmím vlastních úředníků, kteří tě nejen ovládají, ale především se z tebe mají nad poměry dobře. Jsi schopná, Evropská unie, přehodnotit vůbec za jakým účelem jsi vznikla a k čemu dnes dochází ? Ač jsem ve vztahu k tobě nyní pesimistický, ptám se stále dokola. Máš na to, aby jsi nám byla ku prospěchu ? Budeš nám poskytovat kvalitní servis nebo nás chceš prostě zbavit vlastního rozhodování , které se nazývá tak oficiálně státní suverenita ? Jseš ještě schopná vlastní sebereflexe, hodnotit sama sebe, sebekriticky přistupovat k vlastním nedostatkům ? Ovládají tě členské státy, tedy jen některé , ale za členské státy stále snad vystupují lidé. Bylo by asi dnes chybou vykřikovat, že tě mají zrušit apod. Na druhé straně je ale zapotřebí s tebou okamžitě začít něco udělat, máš-li dále existovat a fungovat a být ku prospěchu lidem žijícím na starém dobrém kontinentu zvaném Evropa.