Kdybych kdysi známkovala učitele jako žák, dávala bych o dost rozdílnější hodnocení, než s odstupem času ty samé učitele za to, jak mě učili, dnes. Vzdělání je schopen člověk docenit často až v reálném životě, kdy nabyté znalosti a kompetence využívá.

Jako jo, docela bych to musel všude ještě snížit. Ty matematické homologie opravdu nepoužívám. Stejně tak jsou mi k ničemu nejrůznější formální definice turingových strojů a mnoho dalšího co mě na VŠ učili jen proto že to zajímá akademiky.

Ale je pravda že bohužel člověk často nedokáže poznat jak (ne)kompetentní nějaký učitel opravdu je, dokud sám nedosáhne vyšší úrovně znalostí.

Tak nevím. Nás se učitelé snažili učit a naučili. I ty písemky byly. To jsme se vždycky snažili dohnat, co jsme neuměli. Ale to byla šedesátá a sedmdesátá léta.

Tak základní nevýhodou hodnocení známkou je skutečnost, že žák A u jednoho učiteli se stejnými znalostmi nemusí být hodnocen stejně jako žák B u druhého , byť jsou jejich znalosti naprosto totožné. Výhodou známkování je pak skutečnost, že je to zkrátka motivační at chceme nebo ne.... Je li cestou známkování zachovat, ale překlápět to i do slovního hodnocení ? Asi... ale nejsem na to odborník. A hodnocení učitelů ? Žádný učitel nebude nikdy dokonalý , je to taky jen člověk. Podstatné stejně nakonec je to, co po něm zůstane....

Vnučka (12) přinesla od začátku š.r. několikrát 3 i 4 z fyziky , stejně dopadli i ostatní žáci . Minulý týden přinesla jedničku a na dotaz jak to že uměla řekla : mami on nám při psaní na tabuli příkladů napsal i postup a výsledek , a to ještě 5 žáků dostalo za 5 protože to špatně opsali.

Pointa , rodiče si stěžovali na náročnost učitele u ředitele školy a učitel to po domluvě ředitele vyřešil tak aby měli žáci i dobrou známku .

K čemu nám budou takto vychovávaní a naučení žáci ? snad do montoven dobří.

Jádro pudla? Neuměli - ale místo, aby se naučili, zatlačili jejich rodiče na ředitele, aby pohrozil učiteli, který musel udělat opatření, aby byly dobré známky i v případě, že se na to žák ani o přestávce před hodinou nepodívá.

Příspěvek jsem začal číst coby dobrý fór. Pak ale mi došlo, že to je myšleno vážně! Svatá prostoto, takových víc a svět můžeme prohlásit za blázinec.

Já bych začal tím, že budou mít učitelé respekt tak jako kdysi. Možná si řekneme, že respekt si musí vybudovat. Ano, ale platí to jen z poloviny, pokud přijde rozmazlený potomek ze školy a rodiče mu sdělí, že úča je blbá a je tam jen od toho, aby ho to naučila, bo za to bere prachy. Všichni víme,že takových rodičů je dnes spousta a spousta. Nic není jednostranné. Vydírání při snaze o navýšení platů pedagogů jim jistě na prestiži nepřidá. Také když vidím, že všichni jdeme 2.ledna do práce, ale učitelé až 4.ledna...bo mají ředitelské volno...proč??? Všechny takové "maličkosti" rozvírají nůžky nepochopení.

Pokud jde o "průměrování" a zkreslování výsledků pomocí snadno získaných známek, s tímhle už si poradili i učitelé na základkách v době mé školní docházky - známky dělili, zjednodušeně řečeno, na "malé" a "velké". Známka z pololetní písemky měla vyšší hodnotu než z dobrovolného referátu nebo za práci v hodině. A podotýkám, že jsem prošla celkem čtyři základky a fungovalo to víceméně podobně ve všech. Největší charaktery mezi učiteli a učitelkami (setkala jsem se s tím, tuším, u dvou) dokonce nejhorší známku získanou v daném pololetí "zrušili", vycházeli z předpokladu, že špatný den může mít každý (a notorického lajdáka nebo krutě nechápavého žáka jedna zrušená pětka nevytrhne).

Že systém nezanikl, jsem zjistila, když dcera na víceletém gymnáziu rovnou dostávala do Bakaláře známky s indexem.

Vždycky s tím jde něco udělat a rozumý učitel si poradí. Průměrování je užitečné při hodnocení rozsáhlejšího množství srovnatelných hodnot, jako jsou například ceny benzínu nebo průměrné známky ve třídě. Nicméně, při vzdělávání je často klíčové, aby znalosti postupovaly logicky a vzájemně na sebe navazovaly. Hodnocení by mělo reflektovat tuto postupnost. Žáci by vlastně měli začínat s pětkami (nic neumí) a ty postupně zlepšovat, jak se zlepšují znalosti.

Ano, určitě hodnocení učitele by bylo fajn, nicméně upřímně si řekněme, že s tím toho moc nakonec nevymyslíte. Máte-li smlouvu na dobu neurčitou a neuděláte nějaký kiks, jste pro většinu ředitelů nevyhoditelní - s velkou pravděpodobností se nikdo nebude pouštět do "virtuálních" reorganizací tak, aby zákoníku práce vyhověl. A že by se někdo pouštěl do "neuspokojivých pracovních výsledků" zaměstnance, tak to bych si taky nebyl úplně jistej (nehledě na to, že tomu bude předcházet vytýkací dopis, po kterém se holt dotyčný bude muset rok "přetvařovat") ...

Pevně doufám, že nějaká větší část učitelů učí proto, že za sebou chce vidět nějaké výsledky - a to, že něco žáci umí, je pak rozhodně pozitivní výsledek a motivuje učitele v tom, aby pokračoval. Jistě, bude existovat nějaká část lidí, kterým je výsledek ukradený, ale to najdete prakticky v jakémkoliv zaměstnání.

A aby se jednalo o nějaké objektivní hodnocení, kdo stanoví koeficienty náročnosti "publika"? Protože nejsme snad tak naivní, že škola někde v satelitním městečku/větší obci za Prahou bude obsahovat stejnou mládež co škola v Mostě-Chánově. A nakonec skončíte stejně u toho, že porovnáváte hrušky a jabka.

Představte si systém, kde třetina platu učitelů je daná "tabulkově", o třetině rozhoduje ředitel a o zbývající třetině buď zákonní zástupci nebo ve vyšších ročnících sami studenti (na základě nějaké kolektivní kvantifikované zpětné vazby), přičemž ty první dvě třetiny budou odpovídat zhruba tomu, kde jsou platy učitelů dnes, tj. dobře hodnocení učitelé mohou dosáhnout až poměrně výrazného navýšení.

Samozřejmě, to hodnocení "zákazníky" nebude objektivní - např. budou-li rodiče inklinovat spíše ke konzervativním metodám, mohou moderně učíčí učitelé získávat špatné hodnocení, přestože vlastně "učí dobře". Přesto by tento způsob mohl mít pozitivní efekt minimálně v tom, že se školy budou muset otevřít - i dnes je sice možné dostávat spoustu informací, ale komunikace je víceméně jednosměrná a často neposkytuje to, co by chtěl člověk zjistit nebo zařídit.

Měl jsem možnost diskutovat tento návrh se zástupcem konzervativní učitelské obce. Přestože by si teoreticky mohl platově polepšit, v jeho případě až o 50%, myšlenka, že by se musel podrobit hodnocení někomu jinému, než hierarchicky vyšší autoritě (ředitel, inspektor apod.), byla pro něj takovým šokem, že by raději ze školství odešel. A takových, byť možná ne až tolik vyhraněných, je nemálo.

Spíš je potřeba zrušit systém tovární výuky. Sezení ve třídách na ZŠ reálně slouží jen jako hlídání dětí rodičům v zaměstnání.

No to každopádně. Pamatuji si, jak se dcera učila chemické nádobí z okopírovaného papíru. Učitel si ani nedal práci přinést jim skutečné nádobí do třídy. A protože to bylo na papíře rozmazané, takse učili pojmenovávat nejasné náčrty.

U mě za výbornou.