Trilogie Milénium ve filmu: Špička následovaná propadákem

Mrazivá trilogie Milénium od švédského autora Stiega Larssona si získala značnou popularitu již krátce po svém vydání a zanedlouho byly podle knih natočeny i filmy. Stojí za to se na ně podívat?

Upozornění: Nejedná se o recenzi, ale postesk zklamaného diváka, a článek obsahuje malý spoiler.

První díl, "Muži, kteří nenávidí ženy", je výborný kriminální thriller, dechberoucí, napínavý, poměrně inteligentní, relativně uvěřitelný. Herci v něm předvádějí velmi slušné výkony a výprava je skutečně filmová, nic není ošizeno. Divák odchází z kina sice šokován a možná stále znechucen některými scénami, ale s pocitem pořádného filmového zážitku. Hodnocení: 90 %

Proč musely tedy následující díly dopadnout tak, jak dopadly?

Neprospěla jim změna režiséra (Nielse Ardena Opleva vystřídal Daniel Alfredson) ani výrazné seškrtání rozpočtu. Z krimithrilleru se tak stalo cosi dějově podobného nejhorší nízkorozpočtové německé akční kriminálce.

Ve druhém díle, "Dívce, která si hrála s ohněm", snaha o akčnost ještě nevychází úplně naprázdno, ale postavy jednají zcela nesmyslně, doslova stupidně. Co uděláte, když se stanete svědkem únosu mladé ženy? Zavoláte na policii? Kdepak, bez jediného telefonátu - dokonce ani novináři, který se o případ zajímá - nasednete do auta, neuvěřitelně nápadně sledujete vůz únosce (ale zatím se nemusíte bát, on je také stupidní, takže si vašich manévrů nevšimne) a ani po doražení na místo, k opuštěné budově, nezvednete telefon; místo toho se sám vydáte přeprat dvoumetrového pořízka. Jste sice boxer, ale přesto nebude daleko od pravdy předpoklad, že vám léta úderů nějak poškodila mozek, jinak byste tam nelezl a nenechal se zmlátit do bezvědomí. Následně jste i s rukojmí zavřen v budově, kterou pořízek podpálí. Použijete po svém probrání motorovou pilu, abyste se prořezali ven? Rozhodně ne, vy přece prokopnete do stěny otvor!

V podobném duchu se nese celý film. Hodnocení: 40 %

Divák doufá, že třetí díl, "Dívka, která kopla do vosího hnízda", zase zvedne laťku, ale marně. Dvouapůlhodinový snímek je oázou nudy. Spiknutí, které se v něm řeší, je scénáristy podáno takovým způsobem, že zápletky bondovek působí jako každodenní realita. Postavy se opět chovají jako smyslů zbavené a hlavní hrdinka za celou dobu promluví asi tři věty a navzdory přesvědčení všech správňácky kladných postav se chová, jako by nepochybně patřila do ústavu. Pár světlých momentů poskytnou hacker Plague a soudní proces, ale celkově je film stejným propadákem jako předešlý, ne-li horším. Hodnocení: 35 %

Závěr: Do kina choďte pouze na první díl, na zbývající se raději nedívejte ani v televizi a počkejte si na remake Davida Finchera, jemuž se dá věřit, že předlohu nezkazí - rozhodně ne tak jako Alfredsonův tým.