Existuje málo měst tak jedinečných jako New York. Sotvakde naleznete tolik rozmanitosti a kontrastů na jednom místě - staré i moderní budovy v těsném sousedství, bohatství i bídu vedle sebe, mnoho rozličných zvyklosti a tolik různých lidí...
Jakmile nám na letišti vydali naše pohřešované kufry, vzali jsme si taxi na Manhattan. Z JFK na nejrušnější newyorský ostrov platí jednotná taxa 45 dolarů (ale připočtěte si k tomu spropitné). Pro tři lidi to už není špatné. Náš řidič se jmenoval Ahmed Ahmed, což potvrzovalo obecně známý fakt, že významná část newyorských taxikářů jsou Pákistánci. Náš hostel neznal, ale když jsme mu dali adresu, rychle a bez bloudění nás tam dovezl.
První večer jsme vyrazili na Times Square. Měli jsme tak možnost seznámit se s newyorským metrem. S tím pražským má pramálo společného. V létě se připravte na pekelné vedro, které v podzemních stanicích panuje. Z výhně si pak nastoupíte do klimatizovaného vagonu. Nabízí se otázka, zda právě klimatizace nevytváří to nesnesitelné horko panující vně vlaků... Stanice s poměrně úzkým nástupištěm a nízkým stropem, umístěné nízko pod zemí, ani užší vagony, jaké u nás známe jen z amerických filmů, pražské metro vůbec nepřipomínají. Jak by také mohly? První zastávky byly otevřeny již v roce 1904, tedy sedmdesát let před metrem v Praze. Dnes je New York City Subway nejrozšířenější podzemkou na světě, slouží nonstop a denně přepraví více než 6 milionů lidí.
Část z nich jsme během našich jízd měli možnost poznat. Na první pohled se od českého metra liší svou různorodostí - nemám teď na mysli pouze exotickou směs bělochů, Afroameričanů, Asiatů i míšenců, ale třeba i pestrost stylů oblékání, jenž vás přiměje k myšlence, nakolik jsou Češi v oblékání oproti Newyorčanům tuctoví a uniformní.
Samotný systém metra vám může zpočátku připadat složitý - my jsme se několikrát ztratili, když jsme nepostřehli, zda tento vchod vede na nástupiště směrem na Downtown či Uptown, East či West. Na povrchu to často není vůbec psáno, a tak se někdy musíte vracet a hledat jiný vchod. Jakmile si zvyknete, začne vám to tam připadat i celkem přehledné - zvlášť díky pohodlnému systému číslování ulic. Kdyby je měli všechny jinak pojmenovat, Newyorčané sami by se ve vlastním městě pravděpodobně nevyznali. Což o některých platí tak jako tak. Když jsme se jich ptali na cestu, občas nás poslali jinam, dokonce i na přímo opačnou stranu.
Metro je pro Newyorčany cosi jako veřejné fórum. Potkali jsme tam muže burcujícího veřejnost, aby se zajímala o konflikty ve světě, dva žebrající zpěváky (a zpívali skvěle), několik dalších žebráků, chlapíka rozdávajícího letáčky s nabídkami práce i čtveřici pohublých dětí prodávajících cestujícím sladké tyčinky.
Pouličních prodavačů je ostatně New York plný. Typickým výjevem je muž, většinou Afroameričan, přitáhnuvší na chodník chladicí box a hlasitě vyvolávající: „Ice cold water! One dollar! Ice cold water! ONE DOLLAR! Best price in the city!" Jiní prodávají bižuterii, hodinky, kabelky či oblečení a své zboží nosí v dece, kterou v případě potřeby rychle zabalí a jdou dál. A někteří prostě jen sedí na chodníku, pár věcí vystavených před sebou, a čekají na zákazníky.
Pokud jste dosud cestovali jen po Evropě, New York vám může připadat jako místo z jiného světa. Místo, kde je všechno možné a kde platí jiná pravidla, kde je všechno tak pestré a různorodé, že by vám trvalo roky to tam skutečně dobře poznat. Stačí se rozhlédnout po lesklých moderních mrakodrapech ladných tvarů, jít o pár bloků dál a podívat se na zchátralé fasády starých činžovních domů s rezavějícími požárními schodišti venku. Stačí chvíli stát na přechodu na rušné třídě u Times Square a uvědomit si, že z louže před vámi vychází podivný zápach. Stačí vkročit do jinak příjemného parku v turisty navštěvované zóně a minout přitom desítky pytlů odpadků pohozených vedle silnice. V New Yorku prakticky neuvidíte popelnici, jen odpadkové koše. A tyhle poházené pytle, které vám připomenou obraz zaneřáděné Neapole potýkající se s nedostatkem skládek, obvykle prostě čekají na příjezd popelářského vozu. Je to tu zvykem.
A když už jsme u těch pravidel a přechodů: V New Yorku pro chodce v podstatě neexistuje červená. I když se objeví červeně svítící ruka, říkající nekompromisní „Stop!", lidé stále přecházejí. Jakžtakž se zastavení dodržuje na velmi frekventovaných ulicích, ale jinak vůbec. Jako by semafory pro chodce vůbec neexistovaly.
Jako správní turisté jsme chtěli vidět New York z výšky, tak jsme zamířili do Rockefeller Center. Tamní vyhlídka "Top of The Rock" obnáší daleko menší fronty než Empire State Building, není tam tak narváno a cena je srovnatelná (a má tu výhodu, že odtamtud Empire State uvidíte :-)). Běžná vstupenka stojí 20 dolarů, lístek opravňující vás ke vstupu dvakrát v jednom dni je za třicet. Právě ten jsme si koupili, s tím, že z ptačí perspektivy spatříme také noční New York.
Z ještě větší výšky můžete NYC spatřit z helikoptéry. Vyhlídkové lety provozuje v New Yorku hned několik společností, ceny se pohybují mezi sta a třemi sty dolary, podle délky lety. Přibližně patnáctiminutový let pořídíte nejlevněji kolem 130 dolarů. V NYC jsem helikoptérou letěla poprvé a byl to příjemný zážitek, výhled byl také pěkný, i když jsme měli zataženo.
Další obvyklou turistickou atrakcí je Socha Svobody. Už vedle Battery Parku, kolem kterého musíte od metra k trajektu projít, sedí mim nastrojený jako ona, dokonce natřený nazeleno, a pózuje s turisty. Pozor, částku napsanou na krabičce malým písmem vám ukáže až po vyfotografování. Nezapomínejte: V každé části New Yorku, zvlášť v místech, kam chodí turisté, na vás číhají lidé, ale i atrakce mající za cíl provětrat vaši peněženku.
Trajekt na Liberty a Ellis Island je jednou z nich. Sice vás doveze k Soše Svobody (ale tu uvidíte tak maximálně zespoda, protože vstup nahoru do korunky je nyní uzavřen) a na ostrov, kam byli přiváženi přistěhovalci, ale fronty se stojí i téměř dvě hodiny a vydáte za něj 12 dolarů.
Jen o pár set metrů dál je nástupiště Staten Island Ferry, trajektu „MHD", který je ze zákona zdarma, protože mezi Manhattanem a Staten Islandem není most a trajekt představuje jedinou pravidelnou dopravu mezi nimi. Na Sochu Svobody z něj uvidíte perfektně a stihnete pořídit i spoustu hezkých fotografií. A to vše "free".
Mnohem zajímavější než typické atrakce je atmosféra New Yorku. Tu můžete v „turistických" čtvrtích zažít málokdy. Výjimkou je Chinatown.
Jinak obyčejné newyorské činžáky mají na sobě pagodovité stříšky, lampiony a poutače v čínštině. Na ukazatelích se pod anglicky psanými názvy ulic objevují i čínské znaky. V tamních obchůdcích seženete prakticky cokoli, někdy i velmi levně (byť cenám v pákistánských obchodech na Times Square se obvykle nevyrovnají). Ve výloze kadeřnictví najdete modelové fotografie samých Asiatů. Nápisy nad obchody jsou obvykle vyvedeny ve velkých čínských znacích a malých anglických překladech pod nimi. Z restaurací, cukráren a fast-foodů voní čínské pokrmy. V jedné z cukráren jsme si dali pečivo, mléčné koktejly a čaj. Nabízeli i exoticky vyhlížející zákusky s chutí zeleného čaje, ale dva dolary za titěrný koláček se mi zdálo bohužel přeci jen trochu moc.
Po návštěvě Chinatownu pochopíte, proč je čínština vedle španělštiny jedním z nejčastěji zaslechnutých jazyků v New Yorku mimo angličtinu. Populace Chinatownu se odhaduje asi na čtvrt milionu lidí, ale přistěhovalců z Číny a jejich potomků žije celkově v New Yorku mnohem více. Stejně tak město zažívalo a stále zažívá příliv hispánského obyvatelstva z jihu.
Little Italy je další slavnou „národní čtvrtí", ale najdete v ní prakticky pouze restauranty, nic jiného, a je o mnoho menší a zdaleka ne tak pestrá a zajímavá jako Chinatown.
Když nenakoupíte v čínském obchůdku ani na Times Square, můžete zkusit Macy's, prý jeden z největších obchodních domů na světě. To je možná s jeho osmi rozlehlými podlažími a ještě podzemní částí pravda, ale jeho návštěva mne zklamala. Nenajdete v něm téměř nic jiného než drahé oblečení. Mohla jsem si tam dovolit snad leda Starbucks a McDonalda, kde jsem si nakonec dala večeři. Protože restaurace byla beznadějně plná, přisedla jsem si k postarší dámě, Etiopance, se kterou jsem si i trochu popovídala. I ona, podobně jako hodně Američanů, s nimiž jsme dřív mluvili, vyjádřila názor, jaká je škoda, že se Československo rozdělilo.
Bronx. Pod tím pojmem si většina lidí představí čtvrť bující kriminality a mladistvých gangů. Ale v Bronxu se nachází i zoo a botanická zahrada, která má ve středu vstup zdarma. Jak by šetřiví turisté mohli odolat :-)?
Jakmile trať z Manhattanu projede pod mořem, vynoří se nad zem. Bronx si tak můžete trochu prohlédnout i za jízdy metrem. Je tam sice hodně grafitti a domy nevypadají jako právě zrenovované, ale nevypadá to o nic hůře než v chátrajících částech Manhattanu, spíše dokonce o něco lépe. Zatímco jsme čekali na autobus k zahradě, nikdo nás nepřepadl a neviděli jsme žádné napohled podezřelé individuum (na Manhattanu jsme jich pár spatřili...). Samotná botanická zahrada připomíná evropské zahrady, není tam k vidění asi nic, co by se nedalo najít zde, ale je tam hezky a růžová zahrada paní Rockefellerové je vděčným objektem k fotografování, zvlášť když milujete makrofotografie.
Ještě jsme stihli navštívit Brooklyn Bridge, nádhernou ukázku architektury mostů 19. století a dodnes velmi frekventovanou dopravní tepnu.
Ale to už se náš pobyt chýlil ke konci. Čtyři noci a necelých pět dní jsou přece jen krátká doba na to, poznat New York. Nastal čas opustit hostel, kde jsme těch pár dní žili, a vyrazit na letiště. Na cestu metrem na JFK, náš "new experience", jsme se po krátkém odpočinku v Central Parku vydali společně s naším německým spolubydlícím Martinem, který s námi v hostelu bydlel dvě noci (první noc to byl jeden Francouz a druhou nikdo).
Cestou jsme potkali Slovinku, která po návštěvě NYC také letěla domů. V New Yorku jsme tak měli možnost se setkat a poklábosit si skutečně s lidmi z nejrůznějších koutů světa.
Až budu na New York později vzpomínat, pravděpodobně si jako první nevybavím Sochu Svobody nebo pohled na Empire State Building, nýbrž "people of New York", tváře tvořící dohromady ne dav, ale spoustu velmi rozdílných jednotlivců. A atmosféru města, které nikdy nespí a jehož život tepe v tisícovkách malých i velkých kontrastů.
Související články: Vesmírný týden ve Space Campu
