Jak se pohled na vědu, techniku a s tím i budoucnost měnil v průběhu věků.
Dnes lidé berou vědeckotechnický pokrok jako samozřejmost a nedílnou součást každodenního života. Každý den přichází nějaký nový model mobilního telefonu, vylepšení počítačového softwaru, posunutí hranic v paměti a rychlosti čipů zase o něco dál, o něco méně často tu máme objev nové extrasolární planety, upřesnění kvantové teorie či let raketoplánu k ISS. Obecně se předpokládá, že okolo roku 2035 poletí lidé k Marsu a přibližně 2019 se vrátí na Měsíc; taková informace nikoho neudiví, natož aby mu připadala vzrušující. Vždyť ty roky jsou ještě daleko. A je přece samozřejmé, že se tam dostaneme.
V 19. století získala věda na popularitě a přiblížila se i obecné veřejnosti. Svět začala pohánět pára a pak i elektřina, vědecké pokroky byly ve městech vidět prakticky na každém kroku. A věda začala lidi fascinovat. Připadala jim záhadná, krásná a plná takřka neomezených možností. V té době začaly vznikat klasické sci-fi příběhy, které odvážně posouvaly hranice vědy dál a rozvíjely nové teorie. Lidé mohli žasnout nad elektricky poháněnou ponorkou kapitána Nema, nad vesmírnými plavidly, létajícími stroji a městy budoucnosti. Se zatajeným dechem si představovali tak vzdálené a neuchopitelné světy, jakými pro ně bylo mořské dno či vesmír, a obdivovali jak fantasty, kteří o nich dovedli vyprávět, tak vědce, o jejichž práci doufali, že tam jednou lidstvo zavede.
Čím pokročilejší doba byla, tím přirozenější součástí lidského života se věda a technika stávaly. Přišly automobily, letadla... tanky. Samopaly. První světová válka přinesla určité vystřízlivění nejen co se týče techniky, jejíž možnosti zneužitelnosti názorně předvedla, ale i co se týče starého společenského pořádku a představ o budoucnosti.
Dnešní dobou zidealizovaná éra viktoriánská skončila, válka ji přetnula bolestivě a násilně. Po roce 1918 měly postižené země co dělat, aby se z bojů vzpamatovaly, na snění a fantazírování nebyl čas.
Ale věda a technika se rozvíjely ještě rychlejším tempem než kdy předtím. Domácnosti měly běžně elektřinu, lidé poslouchali rozhlas a chodili do biografu. Ani za hospodářské krize se pokrok nezastavil. Již od samých počátků průmyslové revoluce uháněl rychle stále kupředu.
Přišla druhá světová válka, kde již neosobní zabíjení lidí na dálku nikoho neudivovalo, letadla, tanky i ruční zbraně prošly od Velké války značnou modernizací. Atomové bomby ukázaly, jak se dá věda zneužít ještě víc. A objevil se zcela nový bojový prostředek. Rakety.
Přímé předchůdkyně těch raket, které nedlouho poté vynesly satelit a následně i člověka do vesmíru - a pak až na Měsíc. Doba „vesmírných závodů" přinesla vlnu prakticky celosvětového nadšení pro kosmonautiku a výzkum vesmíru. Skoro každý kluk v té době chtěl být kosmonautem, děti si na ně hrály a každé chtělo mít figurku kosmonauta nebo model rakety jako hračku. V době přistání na Měsíci lidé věřili, že někdy v 80. letech již poletíme na Mars. Zdálo se to tak blízko.
Cíl se ovšem ukázal být vzdálený nejen technicky, ale i finančně. Programy Apollo byly pozastaveny - stály příliš mnoho a veřejnost už přestávaly zajímat; finance tehdy koneckonců z rozpočtu USA vysávala i válka ve Vietnamu.
A nadšení pro vesmírné lety postupně vyprchalo. Pominuly i představy o základnách na Měsíci a Marsu do konce století. Blíž byla současnost - doba skeptická a nekritická zároveň.
Skeptická vůči dřívějším utopickým představám o budoucnosti; nekritická, co se týče některých technických a vědeckých možností. A pragmatická. Dnes už triky s elektřinou nikoho neohromí. Vyspělá technika nebudí úžas, je běžnou součástí našeho života. Neudiví nás ani hovořící robot. Ze sci-fi jsme zvyklí na androidy i vesmírné lodi; jejich literární či filmové zobrazení dávno není ničím novým a objevným. Co nás ještě může překvapit?
Mohlo by se zdát, že jsme tak trochu ztratili schopnost úžasu a nadšení. Ale nic se nedá vztahovat na celou společnost; existuje mnoho mladých lidí s cílem pracovat ve vědě, každý druhý kluk chce být počítačovým odborníkem... A ač jsme v našich představách u budoucnosti pokročili dál než kdysi a náš pohled bývá realističtější, stále není vše jisté. Třeba se ještě objeví něco, co dnes nikdo nečeká. Třeba plánovaná mise na Mars oživí zájem o vesmír a kosmonautiku. A třeba se stanou ještě jiné věci, které postoj k vědě a technice ovlivní...
Vždyť budoucnost nemusí být tak nudně samozřejmá, jak se někomu může jevit.
Jak nám říkají zkušenosti z minula: Možná to bude spíše naopak.
Jak jsem slibovala v dřívějších článcích, přináším informaci o tom, kde vyjdou zážitky z International Space Campu v tištěné formě - bude to v aktuálním čísle časopisu Interkom, viz jeho archiv http://interkom.vecnost.cz/.
