Mystifikační funkce médií

Nedávno nás šokovala nizozemská televizní stanice sdělením, že její reality show, v níž trojice nemocných lidí bojovala o ledvinu umírající ženy, byla podvod. Žena je najatá herečka, ale tři nemocní jsou skuteční a od počátku věděli, že show je mystifikací. Zapojili se, aby upozornili na problém nedostatku dárcovských orgánů v zemi. Televize svým jednáním pobouřila řadu lidí, nicméně svého cíle dosáhla. Není to poprvé a zřejmě ani naposled, co slyšíme o takovém případu. Jaké jsou ty další a co bude následovat?

Koncem minulého roku belgická veřejnoprávní TV šokovala obyvatele mimořádnou zprávou o rozdělení země. Odvysílala záběry mohutných demonstrací a lidí, kteří se chtěli honem dostat za „hranice“ domů. Politici a část veřejnosti se zlobili ještě na Vánoce.

Jeden podobný případ můžeme najít i mnohem dál v minulosti, v roce 1938. Ten se od předchozích ovšem liší tím, že byl neúmyslný. Rozhlasová hra Válka světů podle románu Orsona Wellse, vysílaná formou fiktivní reportáže, tehdy rozpoutala paniku mezi mnoha lidmi, kteří si mysleli, že jde o skutečnost.

Možná je jen otázkou času, kdy se nějaké mystifikace dočkáme i u nás. Vlastně bych měla dodat: mystifikace tak monstrózních rozměrů, jelikož různé „menší“ se v naší zemi už několikrát vyskytly – včetně nedávného oznámení o usnesení lidoveckých poslanců, že nepodpoří svého předsedu v korupční kauze, které do médií poslal známý mystifikátor Lukáš Kohout.

Je otázkou pro každého jednotlivce, jak se k mystifikacím v médiích postaví. Některé mohou být vtipné a trefné, jiné až pobořující. Jenže hranice mezi nimi je pro každého jinde. Včetně oněch médií. A tak, když chtějí netradičním způsobem upozornit na palčivé, avšak opomíjené problémy, se mohou spíše než rozumné debaty dočkat divoké kritiky.

Zdá se, že média v 21. století objevila novou funkci. Už nejde jen o informování  a bavení veřejnosti, ale i o její dočasné klamání – samozřejmě v její prospěch, jak autoři mystifikací nezapomínají vždy zdůraznit.

Kdo ví. Třeba taková mystifikace jednou někomu zachrání kůži. Když pomůže například vládě nějaké země vyvarovat se špatného rozhodnutí, bude to dobře. Ale dobrý úmysl sám o sobě nestačí. Existuje totiž jedno trefné přísloví: Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly.

A tak doufejme, že se na nás ze zpráv nebudou valit desítky mystifikací týdně.

Pozn.: Tento článek je převzat ze serveru www.novinar.info, kde jej autorka publikovala již dříve.