Internet – „hodný i zlý“. Je to fenomén naší doby, na který si většina z nás už zvykla a bere ho jako úplnou samozřejmost. Je nevyhnutelné, že se v různých vláknech sítě objevují i stránky s nelegálním nebo neetickým obsahem. Mohlo by se i zdát, že internet, to mocné médium, přímo vybízí k prosazování vlastních názorů, k předvádění se ve virtuálním světě, kde vám nehrozí posměch z očí do očí nebo rychlý postih… Nebo k funkci "psychologické poradny".
Pohodlně si lehněte a řekněte světu, co si myslíte...flickr.com
Ne, nehodlám tady dělat přednášku na téma morálnosti některých webových stránek. Dalo by se o tom psát donekonečna, ale samotné upozorňování by nic nezměnilo. Tady je tématem něco jiného: Jak internet přispívá k touze se k věcem veřejně vyjádřit?
Stojím u stanice metra s papírem a tužkou, ruce mi mrznou, je ještě zima. Obcházím lidi, kteří čekají na své tramvaje a autobusy, a ptám se jich. Dělám anketu. Většina mi odpoví, někteří ale zdráhavě, jiní jen odmítavě zavrtí hlavou a přejdou o kus dál. Nevděčná práce.
Doma kliknu na jakoukoli adresu, kde se provozuje diskuse. A co nevidím? Takového materiálu! Lidé se nebojí říct „nahlas" (zvláštní pojem, jedná-li se o psaný projev, ale je výstižný) svůj názor a hájit ho. Internetové ankety, kde jen myší označíte nejpřesnější možnost, se odpověďmi jen hemží. To už je jiné kafe.
Sama jsem to zažila. Přihlásila jsem se do Česko-slovenské filmové databáze a nedočkavě hodnotila jeden film za druhým, abych k nim mohla psát komentáře. Když jsem dosáhla dvou set, objevila se na liště kolonka Test. Otevřela jsem ho a bylo mi „řečeno", že jej musím vyplnit během sta sekund. Zpanikařila jsem už při první otázce, klikla na Zpět. Ale test už se pak znovu nezobrazil.
Nakonec, když nad tím přemýšlím, jsem docela vděčná. Už se vidím, jak komentuji desítky filmů, povinnosti čekají, opravdové volno taky čeká, ale já chci napsat ještě jedno hodnocení... a další a další. Zachránilo mi to nějaký čas.
Téměř jsem podlehla vlivu, jakým na mne (a nejen mne) internet zapůsobil. Existuje přece tolik anket, tolik veřejných fór, kde se konečně můžete svobodně vyjádřit, aniž by vás někdo neustále přerušoval! A lidé si váš názor přečtou. Možná ho i převezmou. A to za to stojí, ne?
Lidé rádi dávají najevo své mínění, když jim nehrozí bezprostřední, osobní negativní reakce. Někdo anonymní z opačného konce republiky o nich možná napíše, že jsou (-píp-), ale na to přece nikdo nebere ohled. Hlavně že nějak přispěli. Konečně se někdo dozví, co si ONI myslí!
Není to vlastně nic tak nového. V něčem je to podobné jako výstupy veřejnosti v televizi - a ty mají úspěch. Al Gore, známý především svým bojem proti klimatickým změnám, vlastní kabelovou stanici Current TV, kde je celý program složen z diváckých příspěvků. V lecčem se podobá serveru YouTube, například lištou, která zobrazuje celkový čas scénky a jaká část klipu se právě přehrává, ale kupodivu nápad na Current TV přišel ještě před tímto internetovým fenoménem.
Doufám, že to nevyznělo, jako že uveřejňování názorů na internetu odmítám. Naopak - vítám jej! (Koneckonců, sama patří mezi ty, kteří je na webu hojně prezentují.) Je jedině prospěšné, když má úplně každý možnost se vyjádřit. Je to pak skutečně svobodné médium, které ukazuje mnoho věcí v pravém světle. A to je rozhodně užitečné.
Tady právě narážíme na problémy s radikálními a nemorálními texty v diskusích, ale nehodlám je zde rozebírat. Bude správné, když si na ně každý udělá vlastní názor a rozmyslí se, co s nimi.
Troufnu si teď na menší psychologickou teorii: Nejvíce se na internetu nejspíše snaží prosazovat ti, kteří jinak nemají žádnou moc a málokdo je poslouchá. Ale možná se taky na celé čáře mýlím a jen se tady pokouším ukázat svůj názor.
Jestli někomu z čtenářů vadí, nechť to napíše do komentáře k tomuto článku.
Tento článek jsem již dříve uveřejnila na webu www.novinar.info.
