O politickém projevu. Chybí nám kvalita?

Čtu právě knihu od Anthony McCartena – Nejtemnější hodina. Je podle ní natočený i film, který je skvělý. Hlavní postavou díla je Sir Winston Churchill. Neskutečně kontroverzní postava světových dějin. Výborně ho charakterizuje sám McCarten ve smyslu: "jen málo lidí bylo několikrát označeno současně pojmem válečný hrdina i válečný zločinec".

Sám Winston vykonal mnoho špatného i mnoho dobrého. O tom jsem ale úplně psát nechtěl. Chtěl jsem uvést téma, ke kterému mě kniha přivedla: Politický projev a jeho důležitost. Bez ohledu na to, co si myslíte o Churchillovi, je všeobecně známo, že patřil za výborného řečníka. A mnohé, co kdy prosadil, zvládl i tím, jak dokázal své posluchače přesvědčit slovy.

Churchill si připravoval celé dny na projev, který posléze použil jednou před svými kolegy v Dolní sněmovně. Jindy si zkoušel jednotlivé pasáže na lidech ve svém okolí a zkoumal jejich reakce. Podle nich pak připravoval a upravoval finální podobu. A to vše dělal pro vyjádření myšlenky, které lidé slyšeli třeba jen jednou. A víckrát už jen v přepisech, denících či pamětech.

Při čtení knihy jsem přemýšlel o české politice a ptal jsem sám sebe, kdo je mezi našimi poslanci, ministry či senátory vlastně dobrý řečník? Kdo dokáže vystoupit tak, aby jasně pojmenoval věc? Aby přesně vysvětlil problém, dal tomu emoce a oslovil tak lidi, voliče, veřejnost nebo ostatní poslance? Třeba jako David Lammy zde (https://goo.gl/8Fo9n5). Nikoho nevidím.

A přitom dnes, když se vám projev povede, dostane se všude. Nejen přes nejrůznější média. Můžete si ho sami sdílet na své FB stránce, Youtube kanálu, Twitteru. Můžete si zaplatit sponzoring či někoho, kdo vám sestříhá nejlepší momenty. Proč se na to tedy dneska kašle? Opravdu nevím.

Jsem přesvědčen, že pokud by se někdo takový objevil, dokázal by i v Česku strhnout inteligentními projevy davy.