Jeďte studovat ven!

Když jsem byl ve druhém ročníku na ČVUT v Praze, rozhodl jsem pro studium v zahraničí v rámci programu Erasmus. Nyní bych se chtěl s odstupem času podělit o své zkušenosti. Někoho možná zaujmou, jiného třeba přesvědčí, že by to byl dobrý nápad i pro něho.

Zvolil jsem si univerzitu RWTH Aachen v Německu. Pro naši fakultu bylo rezervováno 10 míst, přihlásilo se nás šest. Výběr byl tedy velmi jednoduchý.

Byl srpen 2007 a já se vydal na roční dobrodružství. Nejprve jsem se musel přihlásit a vyřídit všechny formality. Ubytoval jsem se na koleji, což představovalo pokoj v bytě se společnou kuchyní, toaletou a koupelnou. Záměrně byl pokoj pro Erasmus studenty součástí bytu, kde žili tři stálí studenti - Němci. Poté přišlo na řadu pojištění, registrace ve městě, další nezbytné doklady a první seznámení se s univerzitou. Hned na první přednášce nám bylo vysvětleno, že se nacházíme na prestižní univerzitě, a tak nemáme čekat žádné úlevy. A musím říct, že měli pravdu. Nevím, jestli to bylo dáno učivem v cizích jazycích, ale tak jako v Německu jsem se zatím nikdy neučil. Příprava na zkoušku trvala klidně i několik týdnů usilovné práce.

První měsíc jsme absolvovali intenzivní kurz německého jazyka, kde jsem se potkal s dalšími studenty z nejrůznějších zemí. Co mě velmi překvapilo a zároveň potěšilo, byla úroveň všeobecných znalostí Čechů ve srovnání s ostatními národy. Je pravdou, že nám občas chybí odvaha se prosadit a svůj názor říci nahlas. Na druhou stranu, když promluvíme, má to hlavu a patu. Nemůžeme z toho vyvozovat žádné závěry, ale z několika skupin studentů VŠ z celého světa mám celkem slušný reprezentativní vzorek na názor.

Systém výuky na univerzitě je jiný než u nás. Mají také přednášky a cvičení, ale nikoho nezajímá, zda je skutečně navštěvujete. Zkoušejícímu je jedno, jakou máte docházku, co máte na sobě nebo kde jste si informace zjistili. Zajímá ho jediné, zda umíte dokonale danou látku a zda rozumíte tomu, o čem povídáte. I přes to všechno jsou auly naplněné k prasknutí. Profesoři vědí, jak nalákat studenty, aniž by jim museli vyhrožovat postihy. Samotná zkouška se většinou skládá z písemné a ústní části. V případě neúspěchu na písemné, musíte jít na ústní, jež je organizována zpravidla s několika týdenním odstupem. Výsledný průměr je vaší konečnou známkou.

Němci jsou národ, jenž maximálně ctí pravidla a předpisy. Zpočátku Vám to může připadat svazující nebo otravné, ale já jsem v tom po čase našelurčité zalíbení. Když má něco fungovat, funguje to. Z toho vyplývá i velký smysl pro spravedlnost a rovnost.

Přiblížím to na průběhu ústní zkoušky. Zkouší profesor s asistentem dva studenty. Záměrně jsou čtyři, kvůli vzájemnému dosvědčení o spravedlivém průběhu. Cokoliv řeknete, napíšete nebo namalujete, asistent zaznamená do protokolu, který na konci zkoušky podepíšete. S tímto protokolem se můžete obrátit na příslušný orgán univerzity, když nejste se svým hodnocením spokojen. Je to Vaše právo. Přístup ke studentovi je založen na vzájemném respektu a student je zde skutečně „někdo“ a podle toho se s ním i jedná.

Finanční stránka studia je celkem slušně zajištěna. V Aachen se dalo z příspěvku z programu slušně vyžít. Já jsem ale workoholický typ, a proto jsem hledal možnosti pracovního uplatnění.

Nejprve jsem pracoval v indické restauraci, poté několik měsíců jako pomocný tiskař v polygrafické společnosti. Třetí práce byla zajímavější. Každá fakulta na univerzitě připravuje pracovní místa pro studenty. Přihlásil jsem se na konkurz pro výuku cvičení v předmětu: „Informatika ve strojírenství“, prošel jsem čtyřmi koly výběrového řízení a práci jsem nakonec dostal. Společně s kolegou jsme každé pondělí vedli čtyři cvičení s cca 30 studenty. Zadávali písemné práce, opravovali je, v závěru semestru hodnotili semestrální práci a rozhodovali jsme, kdo bude připuštěn ke zkoušce. Fakt, že mě fakulta přijala jako cizince, je myslím další důkaz rovnosti a otevřenosti univerzity.

Myslím, že mě prožitých 14 měsíců velmi změnilo. Poznal jsem, jak se žije v Německu, německé školství, podmínky práce obyčejných Němců, jejich životy. Pracoval jsem manuálně i na akademické půdě. Domnívám se, že právě tam jsem si uvědomil, jak moc je důležité zajímat se o věci veřejné, společnost kolem nás a potřeby lidí tak, aby všechno dobře fungovalo. Dokázal jsem se o sebe postarat a všechno si zařídit. Ovládám německý i anglický jazyk. Pokud sami ještě váháte, doufám, že Vám můj text pomůže k Vašemu rozhodnutí. Pokud váhá Vaše dítě, podpořte ho. Zajímejte se o Erasmus, nebojte se a jeďte studovat ven!