Drsná kampaň ČSSD? Někdy je to potřeba.

Sociální demokracie spustila svou kampaň, ve které se staví ostře proti zvyšování DPH, nižší valorizaci důchodů a návrhu zákona o vyrovnání s církvemi. Kampaň vyvolala velmi silnou společenskou odezvu. Každý nyní cítí potřebu vyjádřit se. Někteří souhlasí, jiní kritizují. Arcibiskup Duka se v rámci snahy - prosadit si své - uchýlil k velmi nevkusnému vyjádření o nacistické nebo komunistické propagandě. Vzhledem k historii naší nejstarší demokratické strany to byla velká urážka všech straníků, kteří padli v nacistickém odboji a kteří bojovali za demokracii proti komunistické totalitě.

Abychom ale celou kampaň pochopili, musíme se podívat na začátek. Od chvíle, kdy se toto téma a dohoda vládních stran s církvemi objevilo na veřejnosti, zástupci některých občanských sdružení a představitelé ČSSD návrh kritizují. Navrhují jednání nebo diskuze, ale jsou odmítáni.

Přeci v každé civilizované zemi, když se chystá tak ohromný přesun majetku a finančních prostředků, musí být zahájena celospolečenská veřejná diskuze. Z této diskuze musí být vypracován závěr a dohoda politických stran. Není možné, aby dosažení většiny v Poslanecké sněmovně znamenalo, že si mohou dělat strany naprosto, co chtějí. To musí každý soudný politik pochopit i s výhledem na to, že ani on nemusí být vždy součástí většiny.

Církve se zde dohodly s vládní většinou a všichni nahlas komentovali, jak byla dohoda úspěšně uzavřena. K jednání nebyl pozván ani jeden zástupce stran ČSSD nebo KSČM, které následně dohodu kritizovaly. Církevní restituce nezajímaly ani média. Občas se objevil nějaký článek, ale výtky občanských aktivistů nebo politických představitelů opozice byly zcela ignorovány. Do televize se dostala odpůrkyně Lenka Procházková teprve tehdy, když podala trestní oznámení na premiéra vlády. Teprve tehdy získala ČT pocit, že je zajímavé o tak ohromném transferu mluvit.

Zákon prošel. Sociální demokraté navrhovali pozměňovací návrhy, ale vše bylo zamítnuto a zákon byl Poslaneckou sněmovnou přijat přesně tak, jak byl navržen. A co teď? Nyní už ho čeká jen pravděpodobné odmítnutí Senátem, nové hlasování v Poslanecké sněmovně a podpis prezidenta. A právě v této době přišla sociální demokracie se svou provokativní kampaní.

A média se probudila. Najednou církevní restituce všechny zajímají. Kritizuje se ČSSD za agresivitu, všichni debatují o nutnosti diskuze. Moderátor Borek se ve studiu ČT ptá, zda je důležité věnovat tématu církevních restitucí takovou pozornost, vždyť jde jen o 135 miliard. Miloš Zeman dokonce i v této fázi těsně před přijetím mluví o referendu (nyní? Trošku pozdě Miloši). Každý, kdo může, vyjadřuje se. Konečně se mluví o tom, zda skutečně není částka předražená, zda zákonem neohrožujeme dekrety vydané prezidentem Benešem, zda si Česká republika nezahrává s žalobami k Evropskému soudu za zvýhodnění jednoho restituenta před jinými, zda není špatně, že nejsou majetky ani pozemky přesně vyměřeny, zda vůbec církve své majetky vlastnily, zda je vyvlastnil už Josef II. v 18. století nebo to byl TGM po roce 1918 či komunisté nebo zda nejde jen o další „megatunel“, který budeme splácet my všichni – občané České republiky. Konečně se diskutuje!

ČSSD je kritizována za populismus a za využívání tématu k předvolebnímu boji. Já jsem přesvědčen, že politika není jen o hlasech a milionech za ně. Sociální demokracie je nejstarší aktivní stranou v zemi, má jednoznačně nejsilnější podporu voličů a také má svou historickou odpovědnost za tuto zemi. Má odpovědnost i ke svým voličům. Pokud s něčím jako politik nesouhlasím a vidím v tom skrytou hrozbu, musím udělat vše pro to, aby byla taková věc důkladně rozebrána a zvážena. V případě, že strana vytrvale kritizuje návrh, ale nikoho to nezajímá, je zkrátka potřeba udělat z okrajového tématu téma, jež zasáhne celou společnost jiným způsobem. Ano, i třeba ostrou kampaní.