Kolik písem znáš…

Normal 0 21 Z 27 států EU užívá latinku 24. Bulharsko má cyrilici, Řecko a Kypr řecké písmo. Lidé z těchto tří zemí ovšem latinku ovládají. Opačně to ale neplatí.

Tento nápis je srozumitelný, a? už je napsán jakkoliv.

S koncem povinného vyučování ruštiny mizí i rozšířená znalost cyrilice (nesprávně azbuky – tak Rusové označují každou abecedu). Tedy když mladí lidé jedou do Bulharska, nemohou si přečíst místní nápisy. Je to vlastně dvojí neznalost – jazyka i písma. S podobnými potížemi se setkají v Řecku. Přitom ne všechna řecká slova nám jsou neznámá. Když si na záchodech přečtete [andros] a [gynajkon], budete vědět, kam máte jít. Aniž byste uměli řecky. Naproti tomu v Maďarsku si budete moci číst nápisy podle libosti, avšak většině z nich nebudete rozumět.

Má se za to, že jazyk a písmo oddělit nelze. Avšak to neplatí u vlastních jmen a mezinárodně srozumitelných slov (jako třeba start, stop, storno nebo OK). Myslím si, že znalost cyrilice (základní ruské) a řeckého písma by měla patřit k všeobecnému vzdělání. Kdyby totiž Evropané ovládali všechna tři písma, přineslo by to prospěch. Například směrové tabule na silnicích by mohly být psány jediným (domovským) písmem. Dnes je v zemích nepoužívajících latinku zvykem, že tyto tabule jsou (alespoň na hlavních tazích) psány dvěma písmy (domovským písmem a latinkou). Stejně je tomu s názvy ulic.

Poznaní jiného písma nám může přinést i zážitky. Latinku užíváme tak často, že čteme rychle a rychleji. Někdy si třeba koupíme noviny a máme málo času. Četba se tak promění v rychlý let textem. Jindy nás nějaký text a nudí, a tak ze začátku čteme a pak už jen letíme.

Naproti tomu cizí písmo musíme číst pomalu. Skládáme si písmenko k písmenku a tím se »vydáváme na objevitelskou cestu«. Na stejnou cestu, na které jsme byli jako děti, když jsme se učili číst.