Zaplaťte si to ze svého, pak se uvidí!

Po mnoha měsících marného dumání, jak v krušných dobách krize ušetřit a snížit náklady, došla k převratnému řešení nejmenovaná francouzská firma, která všem ukázala, že složité problémy se dají vyřešit velmi jednodušše.

Francouzi jsou v podvědomí středoevropanů považováni za gurmány a milovníky, ale taktéž za bordeláře, levičáky a neustále stávkující odboráře, kteří, za přispění spřízněných přerozdělovačů, posouvají celou Evropu kamsi do socialistického pseudoráje. Nezasvěcení by mohli dojít k dojmu, že blaho dělnické třídy je u nich na prvním místě a že nejsou schopni jakékoliv aktivity, jež by mohla ohrozit tyto lidi a rozhněvat si všemocné odbory. Ano, ale platí to pouze pro montérky místní, ostatní je nezajímají.

Systém je jednoduchý. Použijí to, co dělají všichni ostatní. Utáhnou lidem opasky na poslední dírku, uberou odměn, přidají práci a houknout do davu čekatelů na práci před vraty, že se mají připravit. Dotyční ohrožení, mnohdy jediní živitelé rodin, se rozklepou hrůzou z možné ztráty příjmů a jsou schopni přistoupit na jakékoliv, zhusta velmi ponižujíci a nespravedlivé podmínky. Pak už se jen denodenně, pomalu, vytrvale podmínky zhoršují, ale vedení vyvolává pocit, že je vše v normálu a nikdo nemá pražádný důvod ke stížnostemn. V opačném případě nastupují další sankce a nakonec přichází klinická smrt, výpověď.

K tomu si ovšem ona vykutálená firma dosadila přidanou hodnotu, jež spočívá v jednoduchém fíglu. Jelikož většina jejích pracovníků pravidelně vyjíždí na všelijaké služební cesty a tudíž hodně cestuje, vybaví je vždy pouze minimální finanční hotovostí, s tím, že doplatek bude nahrazen dodatečně. A nechce li dotyčný zaměstnanec nocovat v autě a chce li se někdy vrátit domů, musí si ony prostředky na tyto základní atributy zaplatit z vlastního. O tom, že následné doplacení z mnoha objektivních důvodů neproběhne, je zbytečné mluvit. A jelikož obava ze ztráty práce a kritický stav na pracovním trhu jsou všeobecně známé, postižení mlčí a spoléhají na to, že ona trapná situace se nebude opakovat často, leč marně. Podle zásady, že ten, kdo mlčí souhlasí, získává zaměstnavatel potvrzení o nezávadnosti svého jednání a posléze svůj nezákonný postup bez jakýchkoliv výčitek svědomí opakuje. A lidi jsou jak zvířata, hlavu dolů a táhnou dál.

Při takovýchto praktikách, kdy se majitelé a šéfové firem chovají k lidem jako k dobytku, ponižují je a zneužívají nepříznivou situaci ve světě, se nemůžeme divit, že třeba komunisté, či jiní extremisté mají tak vysoké a stále stoupající preference. Těžko takové lidi budeme přesvědčovat o škodlivosti jejich ideologie, když tehdy měli jistou práci a tudíž i pravidelný příjem, dotované potraviny a levné pivo, to mnohým ke štěstí stačilo. Stačí zabrnkat na tuto populistickou strunu a výsledek je dávno jasný.

Byl jsem odjakživa nepřítelem všelijakých odborářských a jiných příživníků, jež zajímalo vždy pouze vlastní koryto, ale v takovýchto situacích je skutečně potřeba, aby se těchto nešťastných lidí, většinou v menších firmách, někdo zastal a napravil tuto do nebe volající nespravedlnost.

A ještě dodatek. Týká se to samozřejmě slušných, zákonůdbalých a pracovitých lidí, kteří vždy pracovali a nadále pracovat chtějí, něco umějí, je na ně spolehnutí a o nichž je toto pojednání. Ostatní jsou mi ukradení.