Tolik povyku pro jednoho komunistu?

Odešel Jiří Dienstbier. Pro jeho blízké je to jistě smutné, ale pro republiku to zase taková ztráta není. Je tu jen o jednoho komunistu méně.

Jeho život, stejně jako životy podobných týpků, se skládal z hezkého dětství a mládí, studií, nepochopení světa a následné snahy o jeho nápravu únikem ke komunistům, služby dobré věci cestováním po západním světě v době, kdy se málokdo podíval třeba jen do Polska, následného procitnutí, vyloučení a jakéhosi boje proti proradné rodné straně. Po zhroucení neschopného režimu, o jehož kolaps se stejně jako ostatní údajní disidenti vůbec nepřičinil, se znovu etabloval v čele a za zásluhy obdržel od kamarádů z mokré čtvrti funkci. V té si užil dalších požehnaných let až do svého konce.

Stejně jako byl Jaroslav Hašek hlavně povaleč a opilec, jenž během cest v deliriu alespoň sesmolil Švejka, tak i český disent byl partou opilců a málo schopných intelektuálů, jejichž jediným programem byly mejdany a střídání milenek. Samozřejmě mezi nimi byly výjimky, ale u těch nejvíc profláknutých tváří to platí. Jejich lidské kvality byly velmi nízké, ostatně ten, kdo má v životním programu pouze chlast a děvky, je jistě pro kumpány v šenku zajímavým, ale pro ostatní nepoužitelným. A po revoluci si ruku v ruce s nepotrestanými nomenklaturními kádry znovu užívali nezasloužených prebend a výhod a tak výsledkem oné nepolitické politiky je nynější katastrofální stav společnosti. Ostatně ona intenzivně gumovaná věta jistého neohnutého o Vaškovi a praseti to jen dokumentuje.

Samozřejmě že nepatřil k těm rudým zrůdám, které za sebou měli hromady mrtvých a nešťastných a zdevastovanou zemi. Ale to, že onen pán byl veselý a družný, je jistě dobrý předpoklad pro hospodského baviče, méně už pro funkci ministra. Ze vzpomínek jeho kamarádů jsme se dozvěděli, že se uměl, kromě jiného a na rozdíl od nich, na mejdanech nejen napít, ale i najíst. Fakt bomba hodná státníka. A to, že rozstřihal ploty na hranicích, které mimochodem dříve pomáhal stavět, bylo jen tím, že byl ve správnou dobu na správném místě. To neplatí jen pro něho, podobných zasloužilých jsme tu měli a máme daleko více. Holt být komunistou se v této zami vždy vyplácelo.