Smilujte se nebesa, letím vsadit Matesa.

Všichni dříve narozeni si jistě pamatují tuto upoutávku na tehdejší produkt státního podniku Sazka, jenž mi utkvěl v hlavě díky bezchybnému atletickému výkonu Karla Hály a neomezenou vládou onoho molocha nad socialistickým sportem. 

Doba pokročila mílovými kroky dopředu, mnoho věcí se změnilo, ale tato firma si zachovala svůj status. V čele pevně rozkročen stojí podivuhodný estébácký zjev a neprůhledné hospodaření a mafiánské praktiky neohrabaně zakrývá starostí o sport, která se ve skutečnosti smrskla pouze na výmluvy, proč místo slibovaných milionů je v kase průvan. Jistý Hušák, takto neomezený a neomylný vládce vysočanské výrobny na miliony, si v rámci polechtání vlastního ega mimo jiné zhovadilosti rozpustile a svévolně vystavěl pomník. Byť v minulosti vybudoval z firmy tiskárnu na peníze, při stavbě onoho golema se proti vůli ostatních strašidelně zadlužil, suverénně odpálkoval přízemní kritiky a už se viděl na piedestalu mezi Husem a Komenskýml.

 Leč neúprosné zákony zafungovaly, pomník brzy ztichnul a chřadne, kupí další dluhy a žene druhdy výdělečnou firmu do záhuby. Po chodbách se prohánějí konkursní správci, všichni zainteresovaní neskrývají chmury a žehrají na nevábnou budoucnost. Ovšem ne tak zmińovaný šéf, ten má pro strach uděláno. Statečně svolává na domnělé nepřátele hromy blesky, hledá viníky všude kolem, jen na sebe poněkud pozapomněl. A přitom je to úplně jasné, jeho megalomanské a nereálné úlety přivedly sázkárnu na pokraj záhuby. Může vinu svalovat na kohokoliv, před svoji vlastní, nejzásadnější, neuteče. On tam totiž všechny léta šéfoval.

 A na to by neměli akcionáři při hledání správných řešení zapomenout. Hušák jako spasitel je definitivně profláknutý a jeho éra v Sazce by měla skončit.  Měla by začít jiná, ale někde úplně jinde.