Předsedo, krást se nemá

Tichá voda břehy mele. Pravdivost tohoto rčení byla potvrzena i v případě předsedy Nejvyššího kontrolního úřadu, z něhož v posledních dnech vyplouvají na povrch velmi podivné skutečnosti.

Podle mého selského rozumu má kontrolní úřad kontrolovat a případně upozorňovat na nedostatky, přečiny a trestné činy v hospodaření se státními penězi a dávat podněty k jejich odstranění a potrestání viníků. Sám tento úřad by měl ovšem být příkladem slušnosti, poctivosti a nezkorumpovatelnosti, což jsou vlastnosti, jimiž česká státní správa zrovna neoplývá. A jeho zaměstnanci, kontroloři, musí právě tyto vlastnosti mít, o předsedovi nemluvě.

Když byl před časem nainstalován do čela tohoto ctihodného a v této zemi navýsost potřebného úřadu jistý pan Dohnal, člen stejně ctihodné a zodpovědné lidové strany, vědělo se, že po éře velmi kvalitního, čestného a slušného šéfa pana Voleníka bude velmi těžké najít za něho náhradu a zajistit, aby tento nezbytný úřad dále dobře plnil svoji nezastupitelnou funkci. Pan designovaný předseda, jinak skoro neznámý a velmi nevýrazný člen lidovců, se tehdy postavil do napoleonského postoje a pochválil svoji volbu jako jedinou možnost, jak v této džungli bojovat s nepřítelem. Už prý jen jeho členství a angažovanost v této státostraně je zárukou toho, že úřad bude bezchybně fungovat a chránit naše společné peníze.

Ale najednou je vše jinak. Pan předseda se časem ve funkci rozkoukal a zjistil, že mu nabízí netušené možnosti, jež by byl hřích nevyužít. Jelikož ale lidovci, jak všichni dobře víme, zásadně nehřeší, jal se nehřešit a hojně jich využívat. Ať již zákonné, vyplývající ze špatných zákonů, či nezákonné, jedno jest, hlavně, že se máme dobře. Všichni kolem kradou, ono se to nahoře potom nějak vysvětlí. Hlavní je mlčet, k ničemu se nevyjadřovat, oni si ti šťouralové najdou za chvíli zase jiné téma a na tyhle banality se zapomene. Vždyť kolem je spousta daleko větších lumpáren, jež jsme vyšetřili, či nevyšetřili, ale svědomí máme čisté.

Bohužel to je realita, že příležitost dělá zloděje. A nebohý pan Voleník, ke škodě nás všech, byl skutečně jen jeden.