ODS kontra ODS

Dva lidé, dva charaktery, dva rozdílné názory na vše, ale jedna politická strana. Jiří Oberfalzer a Přemysl Sobotka, senátoři.

V tomto týdnu proběla v české veřejnoprávní televizi diskuse těchto dvou pánú na téma lisabonská smlouva a její prospěšnost či zhoubnost pro naši zemi. Pominu to, že dva vysocí představitelé dvou frakcí jedné pravicové strany, jak se tituluje, mají na jednu věc zcela rozdílné názory i po mnoho měsíců trvající debatě na toto téma, nejsou schopni jakéhokoliv sjednocení nebo snad sblížení názorů, což by věci jen prospělo, oni dva diskutéři jasně ukázali onu rozpolcenost strany, neschopnost jakéhokoliv konsensu a manýry a rétoriku zástupců oněch skupin.

Zatímco pan Oberfalzer mluvil slušně, jasně, vyjadřoval se konkrétně a z jeho vystoupení měl posluchač dojem, že dobře ví o čem mluví, pan Sobotka byl jeho pravým opakem. Plkal velmi povrchně, v naučených a stále se opakujících frázích ze stranických přeříkávadel a když mu docházely argumenty, pomohla arogance, jež byla v ODS moderní a progresivní vždy. Jeho vystoupení bylo trapné a na předsedu senátu nedůstojné. V závěru ale pan předseda exceloval. Na dotaz moderátora Železného, který mimochodem pana Oberfalzera na rozdíl od jeho protějšku moc nešetřil, proč změnil na jmenovanou smlouvu tak radikálně názor, odpověděl tento ctihodný kmet bezděčně, že prostě prohlédl a vyspěl. On skoro sedmdesátiletý akademicky vzdělaný, dlouholetý člen nejvyšších pater české politiky byl mnoho let naivní a nedospělý, nechal se vodit za nos a až teď, neznámo proč, prohlédl.

Ono to je asi jinak. Tatíček se na stranu vybodnul, hodil své bývalé přes palubu a oni se snaží být samostatní a dávají mu najevo, že si jeho bodyčeky nenechají líbit. Hradní smlouvu rozcupoval, tak mi ji podpoříme. I když je špatná, ale ať má fotr vztek. My ho naučíme v kostele pískat.