Občasná demokratická strana, záruka míru a socialismu.

Tak se jim to, všivákům, zase daří zdárně mést pod koberec. Z případu ministra životního prostředí se potichu stal případ policejního prezidenta, všechno se pomalu ztrácí v mlze a onen přistižený korupčník je nakonec, světe div se, ideovým vůdcem strany. To je obrovská facka demokracii a ta se, chudák, válí pod hradem v kotrmelcích.

Tato státostrana, jež se spolu s komunisty a asociálními demokraty stala synonymem úpadku v posledních několika desetiletích, se pomalu dostává do jakési ztrnulosti. Po mnohaleté snaze o zlegalizování korupce, zločinu, politického byznysu a jiných lumpáren a zdecimování demokracie, se jí za vydatné podpory ostatních demokratů postupně velmi dobře daří dál prosazovat svůj program. Od kupónové privatizace se přes opoziční smlouvu vykopala do extraligy, nepolevuje a pořád si drží velmi dobrou formu.

Nepochopitelně dostala po volbách loni v létě, jako nejšpinavější, možnost nápravy svých vlastních leváren. Chlapci si vykasali rukávy a dali se do práce, ostatně oni to ani jinak neumí. Ne že by menší koaliční partneři byli nějací svatoušci, ale oni kovaní demokraté si prostě dál hrajou svoji hru, účelově mění pravidla a na nic a nikoho absolutně neberou ohled. Jen prostě prodávají své v minulosti nabyté vědomosti a zkušenosti, ostatně měli všichni velmi dobré učitele. A nejvyšší, ředitel zeměkoule, to po návratu ke kořenům potměšile podporuje z hradu.

Po mnoha letech nepotrestaných a polozapomenutých křiváren úplně ztratili pud sebezáchovy a jejich ego je zbytnělé. Jsou tak neuvěřitelně silně přesvědčeni o své suverenitě a beztrestnosti, že snad až jen tvrdý pád na dlažbu samotek v mírovské tvrzi je probudí do reality. Protože to, co se tady děje, před dvaceti lety nenapadlo nikoho ani ve snu. A to na obou stranách barikády, přece ani oni grázlové tehdy nemohli tušit, že jim to půjde tak lehce. Jak nevěřícně z báně pravil nejmenovaný vysoký činitel sicilské mafie, takovou strukturu a organizaci jim musí závidět všechny ostatní organizace kdekoliv na světě.

Budovatelům kapitalismu se po mnohaletém krvavém úsilí podařilo vybudovat socialismus. Jmenuje se, jak trefně poznamenal současný jednooký premiér, kočkopes. A o to tady vlastně jde.