O svém životě si rozhodnu sám, hovada!

Z chováni české politické žumpy je mi na blití. Definitivně odhalili, o co jim jde, jen o vlastní koryta a prebendy, aby jejich mastný držky byly ještě mastnější. A nikdy tomu nebylo jinak.

Ten bezcharakterní dobytek, pevně usazený ve svých zablešených doupatech, najednou ucítil nebezpečí a zavětřil. Je ohroženo jeho nezpochybnitelné právo na bezpracnou a luxusní budoucnost, kterou mu my, jež ho živíme, odpíráme. Celých dvacet let se tu děly věci podivný a ještě podivnější, ale současnost vše překoná. Absurdní tragikomedie jde do finále, hrozí totální kolaps a něco se musí stát. Jestliže necháme tyto kreatury a jimi znetvořený aparát ještě chvíli u moci, přijdeme o všechno, oni jsou schopni zhasnout a do rána zmizet. Zbyla li v nás alespoň trocha pudu sebezáchovy, musíme zakročit, aby nás příští generace neproklínaly. Ovšem ne sametovou, to je samo o sobě nesmysl, ale krvavou revoluci na vás, lumpové. A začít pěkně od hlavy, tam je ten největší průser.

Tolerance je jistě chvályhodná vlastnost, ale stejně jako vše, má své meze. A tyto byly právě překročeny. Je za minutu dvanáct a  ten dobytek si žádné smilování nezaslouží. Další váhání se nám může stát osudným.