Nemyslím, tedy jsem.

Česká bohužel ano, sociální malinko a demokracie ani náhodou, to je obraz strany, již vede zápasnickým stylem k vítězství v květnové revoluci jakýsi Paroubek, usvědčený lhář, kazatel vody a zdatný piják vína.

Onen Paroubek si dal za cíl vymýtit v Čechách lidi s odlišným názorem. Jelikož ale jeho myšlení je velmi podivné, jedná li se ovšem vůbec o myšlení, lze v této jeho touze najít snahu o vymýcení zdravého rozumu jako takového a uvrhnutí země do doby kamenné. Chtěje se přiblížit nejmenovanému antickému mysliteli, jenž ovšem podmiňoval své bytí mozkovou aktivitou, on, nechtěje pracovat rukama, protože není moc šikovný, ani hlavou, poněvadž není ani moc chytrý, ale vyčůraný, zvolil nejjednodušší cestu. Lhaní a populismus, toť cesta k prosperitě, zvlášť když ji máme vystlanou všelijakými jednoduchými tvory. kteří tomu věří nebo nevěří, ale hodí nám do urny svůj hlas.

Jeho filozofie je jednoduchá. Já mohu na své cestě k moci  používat neomezeně jakékoliv prostředky, kdežto moji protivníci jsou v boji se mnou limitováni přísnými pravidly. Ať už zákonnými, či morálními, já, neznaje a neuznávaje tyto atributy, soudím, že to je jejich problém, řídím se pouze svým zkaženým žaludkem. Běda, pokusíte li se však proti mě použít mých zbraní! Dovedu velmi hlasitě křičet a každou pravdu a lež patřičně upravit. A moji kumpáni, vyzbrojeni podobným brněním, jsou na tom stejně.

Paroubku, vraťte se i se stádem do chléva, neboť k vládnutí je nezbytný mozek a pár vlastností, jež vám úplně chybí.