Nefunkční stát, to je problém.

Stát jsme my, pravila jedna pomazaná hlava. Jestli to platí přeneseně i doslova, je to pro nás špatné. Stejně jako náš stát nestojíme za nic.

Stát a jeho aparát byl lidmi pravděpodobně vynalezen proto, aby jim za úplatu sloužil a ulehčoval život. Lidé naházeli na hromadu peníze a z té živili nezbytné vojáky a šamany, kteří je chránili, aby mohli nerušeně vytvářet hodnoty. Myšlenka bohulibá, ale postupem času a s rozvojem civilizace se k těmto nabalilo množství jiných, potřebných, ale hlavně nepotřebných, až státní aparát narostl do dnešních nadpozemských rozměrů, otekl, zbytněl a metastázoval do všeho kolem sebe. Stal se z něho parazit a kukaččí mládě a my musíme vynakládat stále větší a větší prostředky, při jeho stále klesající efektivitě a narůstající aroganci.

Státní aparát vlivem nenažranosti a za účelem své důležitosti vytvořil jakýsi systém, jenž zove korupce. Nikdo z nás to nechtěl, ale byli jsme přinuceni se přizpůsobit, nejprve jsme to brali jako nutné zlo, ovšem v moderní době se korupce stala součástí každodenního života a o její potřebnosti dnes už nikdo nepochybuje. Dalším, neméně známým symbolem důležitosti státního aparátu je byrokracie, stejně jako korupce nezastupitelná, na níž nám stát demonstruje naši malost a svoji převahu nad námi. Bylo již zaregistrováno mnoho bloudů, kteří s dobrou vírou vytáhli do boje proti těmto hydrám, ale dopadli neslavně, stejně jako neúspěšní drakobijci v pohádkách. Jen s tím rozdílem, že místo do hladomorny byli uvrženi do blázinců.

A tak stěžejními sloupy, na nichž stát balancuje jsou výběrčí daní a všelijací vyčůrankové, kteří mu zajišťují potravu, aby jeho statisícihlavé tělo, ač je už delší čas v agonii, nechcíplo. Stát nás obírá formou různých nelidských a nepochopitelných daní o těžce nabité dukáty, ale nedělá za to pro lidi vůbec nic. Jak nás může ochránit před všelijakým světovým nebezpečím, když si nedokáže poradit ani s bezdomovci, psími hovínky nebo kapsáři? I takovéto jednoduché úkoly jsou pro něho dvacet let neřešitelné.

Radikální řešení by bylo po ruce, ale to dnešní humanismus zakazuje, takže nevím. Zbývá tedy, stejně jako poslední léta, držet hubu a platit.