Mlha táhne z Vysočiny.

Mlha, nebo Becherovka, mluvou kmotra Mrázka a jeho kumpánů, patron všech hulvátů a křestní otec opoziční smlouvy, Miloš Zeman.

Před lety, smrtelně uražen zradou svých nejbližších, potupně opustil hrad vchodem pro služebnictvo a s dlouhým nosem odtáhl ze smutné Prahy do Veselí na Vysočině. Uvelebil se v jakési tvrzi, kde si nejprve lízal rány a posléze odtud začal střílet své jedovaté arogantní šípy na všechny strany. Jeho prohlášení, že z politiky odchází navždy, bylo chápáno spíše jako proklamace, ale dílem jej nikdo nebral vážně a dílem si všichni oddychli, že tato smutná etapa krále hnoje, jak jej příznačně nazvali novináři, je minulostí. Ale ti co jej znali dobře věděli, že je to pouze přetvářka, že tento ješitný tvor čeká jen na to, až jej někdo začne přemlouvat a polechtá jeho zbytnělé ego.

A dočkal se. Sice to trvalo poněkud déle, než si jeho jasnost představovala, ale stalo se. Jeho dlouholetí lokajové Šlouf, Grégr, Zeman, Schling, Fencl a pár podobných týpků, kterým se, stejně jako nejvyššímu, zastesklo po době, kdy neomezeně vládli a přerozdělovali, něco popili a založili stranu jeho kamarádů. Je pravda, že vše urychlilo nemožné a trapné  chování jeho následovníka Paroubka a jeho poskoků, ale kamarádi jsou rozhodnuti vstoupit do parlamentu a pokračovat tam, kde před léty přestali. Jsou pevně přesvědčeni, na rozdíl od velké části zdejší populace, že jejich období bylo úspěšné a národ je potřebuje. Ale to je velký omyl, opak je pravdou.

Miloš Zeman je jedním ze symbolů úpadku české politiky a sociální demokracie speciálně. Byl to on, kdo zaplevelil tuto v minulosti velmi populární stranu všemi možnými bolševickými kreaturami, z nichž ty nejlepší posléze vzal s sebou do Strakovy akademie a způsobil na morálce národa nedozírné škody. Za jeho vlády se, v bratrské spolupráci se svým úhlavním nepřítelem a kamarádem Klausem, zrodila opoziční smlouva a následovalo snad nejčernější období polistopadové doby, kdy se korupce, klientelismus a prorůstání zločinu do státní správy stalo národním zájmem.

Jelikož klasik pravil, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš, měl by onen Mlha zůstat kde je a věnovat se svým koníčkům, becherovce a tlačence. Poněvadž už se naškodil dost a lidi stále mají paměť.