Máš cos chtěl

Drsňácká poezie.

...nevím, proč mám dýchat, když se všichni dusí,

proč dál jíst a pít, prý žít se ale musí,

je to strašně těžký, ať to někdo zkusí,

všechno je to k zblití, mě se to fakt hnusí,

máme stejný problém, zavolit, nehlučet,

mít někoho rád a s ním doma čučet,

občas smět na fotbal, tam na černý bučet,

tupě zírat z okna, nechat v břiše kručet,

vy však víte hovno, co se teďka nosí,

mařka, kořka, spařka, až se čelo rosí,

všichni kolem hulí, občas někdo prosí,

 je to ale fuk, stejně nás chřipka skosí,

musím něco ctít, starý u mne klečí,

proklíná celý svět, prosí, křičí, brečí,

je to vina moje, je to vina něčí,

končí to jak má, strašně tvrdou smečí,

teď však sranda končí, klepeta mě tlačí,

anton, cela, pryčna, a to něco značí,

nemusím mít všechno, to úplně stačí,

nechci, ale mám to, začíná boj dračí...