Lakování na růžovo

Věci by jsme měli nazývat pravými jmény. Když je někdo usvědčen jako vrah, zloděj či lhář, neměl by být urážen a trestán ten, kdo jej tak nazve. Obecně zde platí, že poctivost a slušnost se nevyplácí a čím větší levák, tím větší frajer.

Nežijeme ve spravedlivém světě a v tak dokonalé společnosti, jak se nás mnozí zaslepenci snaží přesvědčit. Buďme rádi za to, co máme a nestěžujme si, mohlo to být daleko horší, opakují neustále. Všechno a všichni jsou v pořádku, fungující  bez problémů a čistí, za každodenní záplavu lumpáren a bezpráví nikdo  pochopitelně nemůže, je to shoda náhod a okolností, nekalý útok či pomluva, psi si zaštěkají a karavana se sune pokojně dál. Jsme svědky otupělosti a deprese z každodenní reality a rezignace na  jakoukoliv změnu k lepšímu, na zvýšení morání kvality společnosti a víru v to, že slušnost se vyplácí, není projevem slabosti a že zlo musí být potrestáno. Skutečnost se ovšem s tímto přáním mnohdy neslučuje, denně kolem sebe vidíme spoustu nezájmu, arogance, netolerance, agrese a bezpráví, což vede mimo jiné i ke zvyšování kriminality, psychickým poruchám jednotlivců a skupin a k celkové sepsi společnosti. Budu napadán zleva, zprava, ale musíme si uvědomit, že ne každý, kdo s tímto stavem nesouhlasí, je socka, fašoun nebo anarchista. Je to úplně jinak.

Ti, kteří dostali zemi a velkou většinu občanů do tohoto svrabu, by se měli zodpovídat. I když se říká, jaký kapitán, taková posádka, je tu mnoho lidí, kteří si to nezaslouží. Všude jsou dobří lidé i bestie, ale pro ty dobré by se mělo něco z gruntu změnit. A rychle.