Jaký si to uděláš, takový to máš.

Chci se mít dobře, ale nejsem ochoten pro to něco dělat. Chci být mladý, zdravý, inteligentní, krásný a bohatý, hned a bez ohledu na ostatní, ať to stojí, co to stojí. Mám na to přece právo a zkuste mě přesvědčit, že to není pravda.

Tento svět není o spravedlnosti, nikdy nebyl a nebude. Na tuto si bohužel musíme počkat do jiných světů a do jiných životů. Každý se, pochopitelně, snaží na pozemské pouti urvat kolem sebe to nejlepší, ale ona snaha musí být limitována. Lidskou morálkou a slušností, dohodnutými normami a jinými, dobrovolnými či nařízenými atributy. Někdo to ale evidentně nechápe a všemožně se snaží  hrát mimo ony mantinely, nedodržujíc žádné zákony a hřešíc na lidskou dobrotu, toleranci, zapomnětlivost a jiné přirozené vlastnosti.

Každý jedinec začíná svoji pouť na jiné startovací čáře a s různými dyspozicemi, což je dané od nepaměti, všichni jsou s tím obeznámeni, ale ne každý se s tím hodlá smířit. Někdo to ale nechá v sobě, pouze se tím užírá, lituje se a nadává, někdo však, bohužel, řeší onu do nebe volající nespravedlnost  po svém, ať se to jiným líbí, či ne. Je o svém právu na lepší život skálopevně přesvědčen a nehodlá o tom s nikým diskutovat. Ona známá pravda, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda tvoje, jim absolutně nic neříká a odmítají se takovými malichernostmi zabývat. Já prostě chci mít peníze, ale nehodlám pro to nic dělat. Že ještě před chvílí byly moje jistě čestně nabyté statky vaše, to nehraje žádnou roli, já to prostě tak chci a tak to bude. A vy ostatní se ani nepokoušejte mi v tom zabránit, nepochodíte.

I já bych chtěl být  nadanější, zdravější a bohatší, ale dávno jsem se smířil s tím, že lepší už to nebude. Samozřejmě, že člověk napne všechny své síly k tomu, aby sebe a své blízké zabezpečil, ale pouze v rámci těch mantinelů, na hřišti a s pravidly, které jsou předem dané a nesmí se porušovat. Že ve skutečnosti je to úplně jinak, je jiná kapitola a všichni víme své. Proč někdo nemá  talent na fotbal nebo šachy,  hudební sluch, či fotografickou paměť, proč nemá šanci u Ornelly Muttiové, Michelle Pfeiferové nebo Monici Vittiové, proč je někdo plešatý, tlustý, nemocný a chudý a jiný má jedinou starost, jak naložit s hromadou peněz, rafinovaně odhánět milenky, být vysmátý a užívat si sladkého života?

Někdo si ke spokojenosti pomohl křivárnami a lumpárnami, jiný je nepoměrně méně movitý, avšak spokojenější. Svůj majetek získal pouze díky své inteligenci a pracovitosti, ale oni nesoudní jsou přesvědčeni, že i oni mají nárok na onen standard, ovšem bez sebemenší námahy. Všelijací různobarevní a  stálí návštěvníci pracovních, sociálních a podobných úřadů mají na tyto věci velmi originální, ale neměnný názor a jsou přesvědčeni o svém právu, ať se děje, co se děje.

Máme jedinou možnost. Tyto lemply a parazity nepodporovat, jejich eventuální trestnou činnost tvrdě trestat a nechat je přirozenou cestou vyhynout. Pak se nám snad, alespoň v této věci, uleví.