Já jsem doktor, kdo je víc?

Jestli doktor práv, doktor přírodních věd či doktor medicíny, jedno jest. Ale v případě současného zamotaného přetahování není jednoznačné, na čí straně v souboji některých lékařů se státem stojí pravda. Leč veřejnost na tento problém reaguje velmi rozporuplně.

V žebříčku oblíbenosti profesí si lékaři stojí dlouhodobě velmi vysoko. Snadno si člověk domyslí, proč asi porážejí takové kapacity, jako jsou politici, advokáti nebo soudci. Tito lidé mají na rozdíl od těch předešlých renomé velmi malé. Ale i to, že se tomu pořád diví a nic nechápou, svědčí o jejich duševní zaostalosti. Naopak lékaři a obecně zdravotníci požívají velké úcty a jejich dlouhodobě mizerné ohodnocení veřejnost vnímá velmi negativně.

Proč má mít poslanec, jehož pracovní náplň je nejasná a výsledky diskutabilní tak široké prebendy a vysoký plat? Proč má mít manažer státní firmy, dlouhodobě prodělávající a žijící z dotací, plat ještě vyšší a navrch ještě zlatý padák? Proč stát živí armádu příživníků na ministerstvech a jiných zbytečných úřadech? Proč platíme šílené důchody a výsluhy regimentu komunistických papalášů a špiclů? Proč jsme museli zbytečně zachraňovat čísi konkrétní vinou zkrachovalé banky a investovat spousty peněz do náhrad za prohrané soudní spory? Proč pořád musíme všichni platit za něčí šlendrián?

Nezasloužili by si více hlavně lékaři? Kdybychom měli na hromadě všechny tyto prostředky, za mnoho let zbytečně vyhozené, nemuseli bychom tento problém vůbec řešit. Ty stovky miliard by velmi posílili pozice lékařů či učitelů a pomohly by v řešení důchodového, zdravotního, školského a sociálního systému, jež jsou před kolapsem. Leč ony peníze nemáme a s vysokou pravděpodobností je asi už nikdy mít nebudeme, takže si musíme poradit jinak.

Zástupci lékařských odborů říkají, že nechtějí peníze z rozpočtu. Tvrdí, že v systému je prostředků dost, pouze se s nimi špatně hospodaří. Jestliže mají pravdu, lze jim jen zatleskat a v jejich touze po nápravě s nimi souhlasit. V tomto mají velkou podporu veřejnosti, která dlouhodobě kritizuje podivné hospodaření zdravotních pojišťoven. Po nápravě pak samozřejmě dojde naplnění i jejich touha po zvýšení platů.

Druhá věc je  poněkud ošemetnější. Páni doktoři ve svém spravedlivém boji poněkud oslepli a za svá rukojmí si vzali pacienty, to jest ty, jejichž dobro by jim mělo ležet na srdci nejvíce. Jejich pláč silně omezuje přísaha, jíž se všichni zavázali k jistým pravidlům chování. Proto by tato svá dřívější slova měli mít na mysli především, než začnou mluvit o stávkách a odchodech z nemocnic, čímž se může jejich provoz úplně paralyzovat. Není bez zajímavosti, že tímto jazykem mluví i většina lékařských kapacit, kteří tento postup neuznávají. A navíc je velmi pravděpodobné, že v předjaří se spousta stávkujících pokorně vrátí na svá původní pracoviště a pan předseda LOKu, s vizáží výběrčího popelnic, abdikuje.

Já osobně si myslím, že současné ohodnocení lékařů, zdravotníků a učitelů je nedostatečné. Špatný je i systém jejich odměňování či vzdělávání a proto by zodpovědní měli dát hlavy dohromady a začít to neprodleně řešit. Moc času nezbývá a hrozí fakt obrovský průšvih.