Hovno, to je to, oč tu běží.

Národ se rozpůlil na dva nesmiřitelné tábory. Nerozdělila jej válka, ale něco daleko prozaičtějšího, psí hovínka. A stát si s tím neví rady.

Lidé se zvířaty žijí společně od nepaměti. Mít doma zvířátko, se stalo trendem posledních desetiletí. Jsou šílenci, kteří jsou schopni chovat v paneláku kozy, pštrosy či varany, ale módní psy a kočky jasně vedou. Nemám nic proti lidem, kteří mají potřebu o někoho se starat a zvířecího kamaráda povýšili na člena rodiny. Jsou to většinou lidé staří a osamělí, jímž nic jiného nezbývá, ale i ostatní milovníci fauny jistě najdou dost důvodů, proč žijí se zvířaty. To, že někdo je schopen spát se psem v jedné posteli, popřípadě s ním i kopulovat, já osobně absolutně nechápu, ale pokud mne to neobtěžuje, je to jen jeho věc.

Je tu ovšem jeden problém. Stejně jako oni, existují i lidé, jimž toto absolutně nic neříká, není jim to příjemné, či dokonce trpí různými alergiemi a fobiemi a toto nadšení vůbec nesdílejí. Jestliže onen milovník chová své miláčky ve svém domě, dodržuje zásady občanské zodpovědnosti a nikoho svým koníčkem neomezuje a neohrožuje, není problém a každý mu jistě přeje. Pak jsou ale i takoví, kteří svoji lásku k němé tváři nedokáží ovládat a pořídí si zvíře do bytu, kde jsou podmínky pro splnění předchozích požadavků mnohem těžší. Někteří zodpovědní však i toto zvládají a snaží se, aby se svými sousedy žili dál ve shodě.

Bohužel je tu však i velmi početná kolonie bezohledných jedinců, jimž je všechno jedno, hledí jen na sebe a případné připomínky či posléze stížnosti nejen že nechápou, ale ani neberou. To, že jejich miláček mnohým nevoní, je mezi nimi i spousta alergiků, že neustálé zvukové projevy zvířat v brzkých ranních a nočních hodinách obtěžují nejen děti a seniory, to je pro ně irelevantní a nemíní situaci nijak řešit. A samostatnou kapitolou je znečišťování veřejných a společných prostor zvířecími exkrementy, z čehož se  stal obrovský problém, s nímž si, bohužel, nikdo kompetentní neví rady.

Oni jmenovaní argumentují tím, že je demokracie a že si přece mohou dělat co chtějí. Ale to je kardinální omyl, to si pletou demokracii s anarchií, což je obrovský rozdíl. Moje svoboda přece končí tam, kde začíná tvoje, což oni ale nechápou. A tak se postupem doby, arogancí některých drzých chovatelů a neschopnosti úřadů z našich měst a obcí stalo jedno obrovské hnojiště, v němž se všem ostatním dýchá čím dál hůř.

A tady by, podle mého, měla po neúčinné prevenci nastoupit tvrdá represe. Tak jako v jiných oblastech života je třeba těmto sobcům připomenout, že na světě nejsou sami a že jejich chování je nepřípustné. V současné situaci je téměř nic nenutí, aby své zvyky změnili, ale zkušenost z jiných zemí ukazují, že to jde a že bychom měli jíti touto cestou. A nejen s neukázněnými pejskaři.