- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ze jste chodili na operu, kdy dnes listek do divadla stoji 500 i vic a se skolou na tury, tak pindate, dnes se nic takoveho neporada a kdo nema aktualni model hip hop mikiny a mobil iphonoviteho stylu je ostrakisovana socka A holky uz neumi tancovat valcik a pretekaji jim speky z bokovek a lice maji povisle jako stare tetky Posledni pruvody jsem zazil jen jako malicke robatko, ale nemyslim, ze by na nich bylo neco zleho, proste se slo a skandovalo, dneska jsou zase teambuildingy.
No to je hrůza. Že mohla taková kreatura vůbec existovat ve školství. Ale byly i horší bolševické paradoxy. Za zajímavý článek samozřejmě karma.
I hutník si může přečíst Vergilia v originále :)
Heč, na základce jsem dostal několikrát knížku s věnováním za první místo ve sběru surovin a léčivých bylin. Na to, že jsem ještě pár let předtím musel chodit do náboženství a smála se mi celá třída, to byl docela posun k lepšímu. Ale pak jsem pokousal faráře a za pár dní ze mě byl pionýr. Hráli jsme si hry, cvičili divadlo, nějaké komunistické propagandy jsem si snad ani nevšiml, přece jen jsme byli na vesnici a tam to probíhalo trochu jinak než ve městě. A mě to bavilo včetně sběru surovin. Hlavně jsem věděl, kam ze samoobsluhy vynášejí použité kartony a kde u nás roste nejvíc kopřiv a černého bezu. Nakonec to v tom pionýru nebylo tak špatné a rozhodně zajímavější než sedět a poslouchat starého dědka a řeči o svatých. SSM už mě minulo, revoluce přišla, když jsem byl v prváku na gymplu.
Jo, pionýr na vesnici... Žil jsem v pohraniční vesnici na hranicích se SRN (tehdy NSR). Oddíl "Mladí strážci hranic". Vedoucí estébačka jako prase (to jsme nevěděli), nutila nás hlídkovat ve vesnici a přilehlém okolí, všechny podezřelé osoby jí hlasit. My jako děti jsme to tehdy brali jako dobrodružství bez pochopení politického podtextu. Strašná doba.
Pak přišla přestavba a nás už do SSM nikdo nenutil.
jestli ty kecy soudružky jsou vymyšlené nebo pravdivé. jestli opravdové, tak autor měl obrovskou smůlu na učitelku.
Mňo, ono to zas tak neobvyklé nebylo.... Já osobně jsem měl naopak obrovský štěstí na třídního učitele na učilišti, ale kolem dokola takovýhle soudruhů a soudružek bylo tři haldy. Tedy článek vidím jako celkem důvěryhodný... Bohužel
..kdyby se všem, co tohle čtou, zježily vlasy hrůzou a řekli si: "Takhle už nikdy!"
Obávám se však, že nejméně polovina čtenářů si spíš řekne: "Byla to krásná doba, ten pořádek a to, jak jsme všichni drželi spolu..."
Z části je to pochopitelně tím, že byli mladší, ale z větší části tím, že mnoho lidí i po dvaceti letech vůbec neví, co si počít se svobodou a moc rádi by se vrátili do doby, kdy bylo vše na povel, všechno jasné a nikdo je nenutil ani v nejmenším přemýšlet...
A na střední škole jsem zažil něco podobného, ale o 15 let dřív, takže první dva ročníky byly jakž-takž v pohodě, ale pak se vyměnil téměř celý profesorský sbor a začala tuhá normalizace... Ale do SSM mě nedostali!