Vzpomínky na První máj aneb Alespoň ty stromy kvetou stále

Schválně píši stromy a ne třešně, protože bych byl okamžitě označen za milovníka starých pořádků, za neokomunistu, putinofila, zemanofila či dokonce antikalouska.... 

Ale tak to samozřejmě není a já opravdu netoužím po návratu starých pořádků, ale taky na těch starých časech nevidím vše úplně tak černé, jako je to dnes tak módní... Mimochodem, všimli jste si toho že čím jsme dále od listopadu 1989, tím více se bojuje proti komunistům?

Ale to jsem odbočil. Rád bych napsal o trochu jiné stránce oslav Svátku práce za minulého režimu. O tom, že to byla i příležitost k tomu, aby lidé vylezli ze svých děr a setkali se se svými kamarády. Samozřejmě si zanadávali na to, že to setkávání bylo vynuceno diktátem státostrany (většinou však diktátem vedoucího, třídního učitele/ky či předsedy uličního výboru). Ale potkali se, zašli na pivko ve voskovaném kelímku, dali si klobásu (umně připravenou na roky starém přepáleném tuku), děti si pochutnaly na cenově regulované cukrové vatě a mámy od rodin si vyměnily nějaký ten recept na rychlý sváteční oběd.

Ono je skutečně pravda, že drtivá většina lidí, která v tom májovém průvodu kráčela tam nebyla z nějakého politického přesvědčení. Ti lidé tam byli prostě proto, že nechtěli mít nějaké problémy v práci či ve škole (což je i můj případ, protože já ty oslavy zažil jen jako školou či vojnou povinný). Samozřejmě se snažili nějak z toho průvodu vypadnout a postavit se do fronty na ono výše zmíněné pivo či klobásu.

Proto taky nikdo nechtěl nést vlajku či transparent! Ono s třepetajícím-se Leninem či Marxem se z průvodu špatně utíkalo. Ale i to se někdy dalo docela dobře ošetřit... Třeba v Ostravě se šlo po Gottwaldově třídě a pokud zrovna nebyl První máj (což bylo 364-365 dnů v roce), tak tam jezdily i tramvaje. A do žlábků tramvajových kolejí se docela dobře vlezly vlajkové žerdě. A vlajka či transparent bez té neskladné tyče se už docela dobře vešly do batohu... A hurá do víru dění!

A že to byl nějaký vír. Slovy „klasika“: „Za ten den se vychlastala miliarda piv.“ Po původním ranním otrávení nezbyla ani stopa a lidé se (světe a militantní komunistobijci divte se) bavili! Bylo jim úplně u, však víte kde, kdo stojí na čestné tribuně, který papaláš kyne davu či co se píše na transparentu, pečlivě složeném v batohu.

A teď se podívejte na dnešní Prní máj. Pár zoufalců se zajde podívat na mítinky pořádané parlamentními či mimoparlamentními stranami, pár radikálů se zajde pobít s jinými, stejně postiženými radikály a jediné co nám zbylo je ten den volna... Lidé sedí doma a chlubí se tím, že seděli doma i za komárů... Že oni nikdy v žádném průvodu nešli a tím pádem si s minulým režimem nijak nezadali. Možná bojovali proti té totalitě i tím, že na Prvního máje nepili pivo, nejedli klobásy, nedopřáli dětem cukrovou vatu a nesetkali se s přáteli.

Ale něco přeci jen zůstalo. Kvetou stromy (třešně z výše popsaných důvodů nevypichuji) a... Však víte co. Vždyť je První máj, lásky čas. Přeji hezké, sváteční odpoledne.