Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

Díky práci v nepřetržitém provozu se mi stává, že mi občas začne víkend v pondělí. Třeba jako právě dnes. Po regulérním víkendu stráveném v továrně si užívám zaslouženého volna, ale co dělat ve volném pondělí, že? Já si však vím rady a po chutném obědě jsem si uvařil šálek kávy a usedl jsem k televizi. Na kanále ČT 24 totiž dávají hodně zajímavý pořad. Konečně se totiž sešli nově zvolení a jeden soudně dosazený poslanec.

Začalo to docela fádně. Zákonodárci si poslechli státní hymnu, kterou naštěstí (na rozdíl od fotbalových stadiónů) nikdo nezpíval, dosluhující předseda dolní komory složil poslanecký slib a pak začali slibovat i ostatní zúčastnění. To už řídil nejstarší dosluhující místopředseda a tak jména poslanců četl předseda KSČM.

A v tuto chvíli nastal první problém, na kterém však naši politici nenesou žádnou vinu. Jedná se o umístění kamer veřejnoprávní televize.

Poslanci mlčky stáli a jednotlivě (po vyvolání svého jména) přistupovali k panu Hamáčkovi a slibovali. Jenže kamera byla tak daleko, že jsem si nemohl naše nové zákonodárce blíže prohlédnout. Vypadalo to jako přenos HET ligy z Jablonce. Tam má ČT taky kamery až v Liberci...

Jenže já byl zvědavý na střih saka jednotlivých poslanců, na kostýmky poslankyň a spokojený výraz Marka Bendy. Ale o tohle vše jsem byl ochuzen. Jediným rozpoznatelným politikem byl Dominik Feri a to je, jak sami uznáte, málo.

Ale představil jsem si zajímavou věc. Když už tam ti zástupci všeho lidu tak krásně stáli, tak mohli občas udělat mexickou vlnu. Třeba při slibu pana Babiše či pana Kalouska. Myslím si, že díky tomu co po poslaneckém slibu následovalo, by to vážnosti sněmovny vůbec neublížilo.

To dohadování o počtu členů mandátového a imunitního výboru je totiž šílené. Všichni chtějí jen to nejlepší, ale každý si to nejlepší představuje jinak. Někdo by chtěl mít ve výboru celého poslance, někomu by stačilo půl poslance (samozřejmě z jiné strany) a ne a ne se shodnout.

A to jsme teprve na začátku. Jsem zvědavý, jak budou debatovat o něčem opravdu důležitém. Jak se budou hádat v době, kdy budou třeba rozhodovat o jménu naší první letadlové lodi či o počtu jaderných ponorek, které koupíme pro naší armádu? To bude teprve cvrkot…

Teď koukám, že schůze byla přerušena a poslanci se do lavic vrátí zase ve středu. Stejně jako já, který se ve středu vrátím do práce. Alespoň něco máme společného. Takže stejně jako poslanci končím a ozvu se zase někdy jindy. Děkuji všem, kdo tento blábol dočetl až do konce a přeji krásný zbytek pondělí. A usmějte se prosím, úsměv sluší opravdu komukoliv. Dokonce i poslancům.