Viděl jsem hrabající kuře.... Hrabalo zadarmo!

A taky už na mne několikrát (mnohokrát) štěkal pes! Takže nějak netuším, proč by na mne měl štěkat, až to tady zabalím....

Ale zpět k tomu drůbežímu mláděti. Jelikož jsem vyrůstal na malém městě (opravdu městě, na slovo vesnice jsme tady dost vysazení), tak jsem měl už od dětství obrovské možnosti! Nebyl problém vidět živá kůzlátka, jehňátka, telátka, kachňátka či kuřátka. Stačilo se projít po ulici a občas kouknout přes plot.

Je sice pravda, že jsme přes plot koukali spíše po tom, jestli se tam někde nenachází něco na zub (jablko, hruška, jahoda, rybíz neřkuli švestka), ale při té příležitosti bylo záhodno dobře se rozhlédnout! A při tom rozhlížení, jsme viděli i ta mláďátka domácí zvířeny...

Ale teprve v pokročilejším věku, jsem si těchto užitečných tvorů začal všímat podrobněji. Tím nechci říci, že jsem přestal loupit nezralá jablka a přeorientoval se na drůbež!!! To v žádném případě, jen jsem rozšířil (už tak dost velké) pole své zvědavosti...

A taky k tomu trochu přispělo to, že jsem se oženil a na pár měsíců jsem se nastěhoval na chalupu... Po dvorku se proháněly slepičky, mezi nimi pobíhala roztomilá koťátka (jako vystřižená z televizní přestávky), štěkali tam pejsci (většinou sousedovi) a já jen sledoval...

První šok mi přinesly slepice! Večer se seřadily ve stodole na dlouhém trámu a dostaly se do nějakého divného transu! Po dvaadvaceti letech jsem konečně viděl, jak spí slepice! A taky jsem si uvědomil, že spát se slepicemi bych opravdu nechtěl!

A co teprve to kuřátko? Bylo krásně žluté a roztomile přicupitalo na dvorek. Chvíli se rozhlíželo a potom... Potom začalo hrabat! Trvalo mu to dost dlouho, ale výsledek byl prachmizerný, nic nenašlo a tak hrabalo zadarmo! A pak že: „Ni kuře, pane Čupero, ni kuře zadarmo nehrabe...“

A závěrem se musím vyjádřit k těm pejskům... Za mého dětství pes vypadal jako pes a ne jako přerostlé morče, ale o tom psát nechci. Už tehdy psi hodně štěkali a někdy to bylo dost k nevydržení! A dokonce i dnes pro mne není psí štěkot, kdovíjak lahodným zvukem! A proto nechápu, proč by se měl někdo celý život pachtit za tím, aby po něm jednou (po smrti) štěkl pes? Pošťáci by mohli povídat...

Takže... Nocleh se slepicemi nedoporučuji, psí štěk po smrti je k ničemu a dokonce i kuře, občas hrabe zadarmo! Přeji všem hezké prázdniny, ať se Vás týkají či netýkají.

PS. Děkuji všem, kdo tento blábol dočetl až do konce... Ale já si jen řekl, že když dnes napsal „blbůstku“ Vláďa Kroupa, tak ho v tom nemůžu nechat samotného....