Účastníci zájezdu aneb Kup si deku a uvidíš svět.

Tak tomu říkám nabídka! Výlet do Rajeckých Teplic a do Žiliny za pouhých devadesát kaček. A v ceně je i oběd! Byl bych blázen kdybych nejel!

Stalo se to sice už dost dávno, ale stále na ten den rád vzpomínám. Stal jsem se účastníkem prodejní akce spojené s výletem na Slovensko. Začalo to celkem nevině, kamarád našel v poště letáček s nabídkou výletu za pár korun. Takových akcí byly spousty, ale tentokrát ho to zaujalo. „Co kdybychom vzali manželky a jeli?"

Nebyl jsem proti a tak jsme v den D brzy ráno stáli před místním kulturákem a čekali na autobus. Nemusím podotýkat, že jsme byli mezi ostatními výletníky beznadějně nejmladší. Autobus přijel včas a řidič opravdu požadoval jen devadesát na osobu. Začalo to slibně!

Po ujetí asi dvaceti kilometrů, se paní která zájezd zřejmě organizovala rozhodla, že nás seznámí s plánem celé akce. „Pojedeme na Bystřičku, kde proběhne zajímavá předváděcí akce. Ta bude trvat přibližně tři hodiny a poté bude následovat oběd. Akce proběhne v restauraci, která je vyhlášena výbornou kuchyní a tak se máte na co těšit! Po obědě odjedeme do nádherných slovenských lázní Rajecké Teplice a pokud zbude čas tak se zastavíme i v Žilině. Domů se vrátíme okolo osmé večerní. Přeji vám hezký den." Výborně, akce proběhne v hospodě! Ještě že jsme jeli!

Autobus, vlastně dva autobusy neboť se k nám cestou přidal ještě jeden, zastavil před restaurací. Uvnitř už bylo vše nachystáno. Velký sál byl vyzdoben reklamou nějaké, nám neznámé firmy a na stolech byly čisté ubrusy. Prosklenými dveřmi bylo vidět do lokálu a my si našli stůl s výhledem na výčep. To musí být, pivo musíme mít na očích. Nějaká prezentace nás vůbec nezajímá.

Hezká servírka prochází sálem a do malého notýsku si zapisuje objednávky. Když dojde k našemu stolu tak nás zmrazí: „Pivo není, ještě ho nedovezli!" Tak to je průser! Chci psát slušně, ale jinak to nejde. Slovo průser musím použít. Co budeme dělat? „Tak nám dejte po Fernetu a nějaký ten tonic. My si pivo namícháme sami. Bude to sice dražší, ale co. Jsme přece na výletě!"

Konečně to začalo. Před nabitý sál předstoupila hlavní hrdinka dne. Budeme jí říkat Hodná Paní. Všechny nás srdečně pozdravila a spustila opravdovou slovní smršť! Přednášela něco o nezbytnosti zdravého spánku. To mi povídej, ty nás poučuješ o tom, že máme spát a přitom jsme kvůli tobě vstávali v tak nekřesťanskou hodinu! A pivovarská drožka stále nikde!

Asistenti Hodné Paní zatím v sále roznášejí ořezané tužka a papírky natrhané ze školního sešitu. Asi bude nějaká písemka. „ Jistě jste si všimli, že vám naši asistenti rozdali psací potřeby." Samozřejmě, že jsme si všimli. Věkový průměr v sále je sice vyšší než obvykle, ale nikoho senilního nevidím. „Tak na ty papírky napište pod čím spíte. Čím se přikrýváte a co máte pod hlavou. Pokud máte v posteli peří tak to napište a podtrhněte! Rozuměli jste mi?" zeptala se Hodná Paní a mile se na mne usmála. Já to věděl, zase jsem v centru pozornosti a hrozí, že se mě bude na něco ptát, nebo nedejbože na mně bude něco demonstrovat!

Písemky byly sesbírány a předány pánovi který zatím jen tiše seděl a vůbec se neprojevoval, ke statistické analýze. Spočítal to neuvěřitelně rychle. Hodná Paní ještě nestihla pochválit blůzku jedné čilé babičky a výsledky už byly na světě. Takové překvapení. Drtivá většina přítomných spí špatně a zadělává si na velké zdravotní problémy! To jsem nečekal. Co teď, co s tím udělám? Hodná Paní mi určitě poradí! Poradila...

Hezká servírka přinesla druhou rundu Fernetů a já se zaposlouchal do vyprávění Hodné Paní. „To co vidíte tady, to není jen tak obyčejná deka. To je dokonce neobyčejná deka," tiše sdělila novinu úžaslému davu. „Ta deka je z ovčího rouna!" vykřikla Hodná Paní a nadšený sál se roztleskal. Rouno, není to ta věc kterou tak dlouho hledal Iáson? A není rouno náhodou vlna ovčí s koží ještě spojená, jak ve svém veledíle trefně poznamenal Otto? No nic, splést se může i Hodná Paní, jsme přece jenom lidé. Ale kdo není člověk, to je řidič pivovarské dodávky. Taková nedbalost, vždyť já tady za ty bavoráky utratím výplatu!

Následuje dlouhá přednáška o špatném vlivu umělých vláken a peří na zdraví člověka a naopak o prospěšnosti vlny. Ovčí vlna se zařadila v prospěšnosti někam mezi penicilín a očkování proti tetanu. Hodná Paní s nadšením pobíhá po sále a ukazuje lidem ten zázrak. Ale nejen přikrývkou živ je člověk. Taky má něco pod hlavou. Tady se taky osvědčila ovečka. Je to velmi užitečné zvíře a tak nechápu proč ji chce Hodná Paní neustále stahovat z kůže. Ale to už se akce blíží do finále. Přicházejí bonusy.

Než budu pokračovat tak musím připomenout, že se to stalo už dost dávno. V dobách kdy národ hltal na obrazovkách seriál Dallas. „Tady mám pro vás překvapení, toto je speciální podhlavník." Hodná Paní ukazuje zkoprnělým posluchačům asi třiceticentimetrový váleček o průměru házenkářského míče. „Tento zázrak používám při sledování televize. Mezi námi, já mu říkám Džejár!" A Publikum bylo její! V sále to zašumělo, Džejár to je něco! Zatímco Džejár koloval vytáhla Hodná Paní další trumf! V ruce držela malou lahvičku a tvářila se tajemněji než ten slavný hrad v Karpatech.

„Toto, dámy a pánové, toto je zázrak. Bolí vás něco? Klepl se dědeček do prstu kladívkem? Upadla jste na schodech a bolí vás koleno? Stačí kapka tohoto přípravku a do minuty je po bolesti!" V sále to vřelo. „Nevěříte? Přesvědčím vás! Nechám to kolovat a každý si to může vyzkoušet!" To jsem zvědav, jestli se ta lahvička dostane až k našemu stolu. Ukažte mi důchodce, kterého nic nebolí. Ta lahvička nebude stačit ani na třetinu lidí v sále. Však už Hodná Paní vytahuje druhou lahvičku a otevírá druhou frontu. To jsem zvědav. Včera jsem se v práci praštil do ramene a bolí to jako čert. „Jen kapku!" křičí Hodná Paní, zatímco polovina obsahu lahvičky mizí na mém rameni. To už nebude bolet nikdy!

V lokále štamgasti popíjejí pivo které zatím ještě nepřivezli .Taková habaďůra, my tady musíme Fernet a pivo nám zapřeli. Je tady finále. Budeme se bavit o cenách. „tak kolik si myslíte, že to stojí?" ptá se Hodná Paní a sleduje své ovečky, které brzy příjdou o své rouno. A už se sypou cifry. Ne není to milion, ani půl milionu. Ani sto tisíc. Jen deset. Čekal jsem to a vůbec mi to nevadilo. Nikdy jsem ani nepomyslel, že tady něco koupím a tak jsem byl s cenou spokojen. Jen jsem sledoval jak se ceny různě kombinovaly, co bylo k čemu zdarma, co zdarma v žádném případě není...

Vytvořily se dvě řady. V jedné stáli ti, kteří platili hotově a ve druhé zájemci o splátkový kalendář. Spadla mi brada, bylo jich opravdu hodně! Nu což, peníze jsou mezi lidmi, tak ať je utrácejí. Důležité je, že k obědu můžeme konečně dostat to pivo.

Oběd byl opravdu dobrý, jen ta porce byla velmi malá. Ale co bych chtěl za ty peníze. Autobus se naplnil cestujícími, dekami a Džejáry a vyrazili jsme směr Rajecké Teplice. Bylo tam krásně a výlet se opravdu vydařil. Při vystupování z autobusu jsem si naposledy prohlédl spokojené tváře lidí, kteří mi svým nákupem zaplatili zájezd. Přeji hezký den!

PS. Mám za sebou čtyři velmi intenzivní, týdenní školení o přímém prodeji a tak bych to mohl popsat i z té druhé stránky, ale když jsem se účastnil této akce, tak jsem o tom neměl ani páru. Proto jsem byl dost překvapený. Omlouvám se, pokud jsem porušil nějaká pravidla při psaní „přímé řeči", budu to muset ještě vypilovat. Děkuji všem, kteří to dočetli až sem!