V této boudě jsem jako osmnáctiletý začínal. Ale tehdy vypadala úplně jinak. Ta okna sice příroda nevymlátila, ale to ostatní je už její práce. Stačilo trochu času a flóra se přihlásila o svá práva...
Foto Pavel Nitka
Poslední vagón zde byl vyklopen na podzim roku 1998. Další dva až tři roky se zde motali likvidátoři továrny a občas se ukázal i nějaký ten zloděj kovů. Takže ten les okolo, je asi šestnáct let starý...
Foto Pavel Nitka
Tady je vidět, že se zde občas nějaký ten člověk ještě objeví. Využívá malý prostor pro skládku nějakého toho sypkého materiálu. Ale až s tím skončí, tak i zde vyroste les...
Foto Pavel Nitka
Okna jsou rozbitá, cesty zničené, ale stromy rostou... Za chvíli už ty budovy jen tak někdo nenajde...
Foto Pavel Nitka
Tovární budovy ještě stojí a pomalu začínají plnit úplně novou roli. Roli zajímavých doplňků, vznikajícího pralesa.
Foto Pavel Nitka
Příroda se pomalu dostává i do interiérů. Stačí pár semínek a už to roste...
Foto Pavel Nitka
Tady kdysi někdo pracoval. Člověk si to půjčil a teď si to bere moudrá květena zpátky...
Foto Pavel Nitka
I na střechách se rostlinstvu docela daří....
Foto Pavel Nitka
Mechem to začínalo i před mnoha miliony let...
Foto Pavel Nitka
A takhle to končí. Továrna se pomalu, ale jistě ztrácí v zeleni. Až ty stromy vyrostou, tak zůstane vidět jen ten komín. Mimochodem, nejmohutnější zděný komín v republice.
Foto Pavel Nitka