Otázky kynologického analfabeta aneb Proč se tak vztekají?

Všichni to znáte, jste na procházce se svým pejskem, nebo vidíte někoho při této bohulibé činnosti a onen přítel člověka vidí či cítí sobě "rovného" příslušníka druhu Canis lupus familiaris. A strhne se mela...

I sebevětší domácí mazlíček se alespoň trochu rozparádí a začne (přinejmenším) cenit zuby. A že někteří mají co cenit! Nevím, co pejskům proběhne v tu chvíli mozkovými závity, jedno je jasné… Toho psa prostě neznám a tak je to můj nepřítel!

Netuším sice, jak pozná čivava v bernardýnovi svého bratrance (asi se neviděla v zrcadle), ale pozná jej. Stejně tak pozná jezevčík rotvajlera, voříšek pitbula a jorkšír vlčáka. Jenže tady určitě nejde o nějakou psí xenofobii, protože úplně stejně se k sobě chovají i chlupatí mazlíčci stejného druhu! Proč to asi dělají?

Představte si, že by se tak k sobě chovali i lidé… Jsme přeci ve stejné živočišné třídě jako pejsci a proto k nim nemáme zase tak daleko. To by byla věc! Kdykoliv bychom potkali někoho, koho ještě neznáme, okamžitě bychom vycenili zuby (pokud ještě nějaké máme) a někteří by dokonce začali i nadávat (štěkat).

Někteří agresivnější jedinci by se rovnou porvali a teprve potom, po vzoru našich nejlepších přátel, by začalo seznamování. A pří příštím setkání by možná došlo i na pozdrav (klidné zavrčení a vrtění… Nevím, čím by se vrtělo).  

Naštěstí jsme, na rozdíl od všech těch hafanů, vývojově výše a jen tak někoho nenapadneme. A pokud to uděláme, tak to děláme civilizovaně a někdy i s patřičnou noblesou. Prostě svého domnělého nepřítele pokoušeme jen virtuálně, ale pořádně…

Ale stejně jako nejsou všichni pejsánci stejní, nejsou stejní ani lidé. A dokonce se najde daleko více lidí než psů, které ani nenapadne někoho napadnout jen proto, že ho nezná. Ovšem ti, kteří se chovají jako ti psi, to dělají se vší vervou! Všechno cizí je jim cizí a okamžitě se brání. A stejně jako ti pejsci se brání útokem… Většinou zbytečně, protože se není proti čemu bránit.

Ale právě jsem zjistil, že jsem úplně nechtěně přešel od kynologie k psychologii a sociologii a to jsem určitě nechtěl. Sice jsem si o psychologii a sociologii přečetl daleko více než o kynologii (o které jsem si nepřečetl nikdy nic), ale stále jsem velký amatér. Tak toho raději nechám. Budu jen dále sledovat chování psů a představovat si v jejich situaci určité lidi. Někdy jsou takové představy dosti zábavné… Přeji hezký večer.

P.S. Neberte to zase tak vážně a případná podobnost s nějakou konkrétní osobou je čistě náhodná. Je to jen vaše představa.