Neznámý vynálezce aneb Kdo vyrobil první srp či kladivo?

Jen tak stojím u pánvové pece a hledím do zářivé lázně roztavené litiny. Ani to, že po tomto pohledu budu nějakou tu minutu slepý jako krtek, mne neodradí od tohoto fascinujícího divadla. A mou hlavou se honí stovky otázek...

Stovky otázek a všechny jen na jedno jediné téma: „KOHO TO PROBOHA NAPADLO JAKO PRVNÍHO?“  A tím nemyslím tu blbost, hledět jen tak na hladinu půldruhého tisíce stupňů horkého kovu, ale koho kdysi dávno napadlo hodit do ohně kus horniny a pak se radovat z toho, že vynalezl kov… Že vynalezl něco lepšího než kámen, který do té doby používal…

My dnes víme, že to Archimédovi při koupeli docela zapalovalo a že si nenechal rušit své kruhy. Víme taky, že pro Pythagora bylo nejmoudřejší věcí na světě číslo a že se o něm dodnes učí děti už na základních školách. Pravda, pravoúhlý trojúhelník sice nevymyslel, ale hezky o něm vyprávěl…

Taky víme, že se siru Isaacu Newtonovi po zásahu červenou renetou rozsvítilo v kebuli a stal se s něj nejvýznamnější fyzik všech dob. Promiň, Alberte, ale je to tak.

A tak mohu pokračovat. Edison rozsvítil první žárovku a umožnil tím zaměstnavatelům, dopřát svým zaměstnancům luxus nočních směn. James Watt přišel na to, že na páře se nemusí jen ohřívat knedlíky, ale že se s její pomocí dá udělat i revoluce. Tahle dostala název „Průmyslová.“

Johannes Gutenberg dokonce svým objevem ukončil jedno historické období. I když se o tom dodnes někteří historici přou a konec středověku připisují Kryštofu Kolumbovi a jeho cestě do Indie, kam nikdy nedoplul. Ale někde je konec středověku opravdu datován Gutenbergovým vynálezem knihtisku…

A dokonce i v naších končinách máme nějaké ty vynálezce. Bratranci Veverkové vynalezli ruchadlo, Josef Ressel lodní šroub, Václav Klaus kupónovou privatizaci, Otto Wichterle kontaktní čočky, Jaroslav Heyrovský polarograf a Prokop Diviš bleskosvod. Ivan Mládek vynalezl guitariáno a důkladně obrácenou perspektivu v malování, můj bývalý soused vynalezl malý dutý mosazný váleček sloužící k rychlému uhašení hořící cigarety a někteří z našich chytrých spoluobčanů vynalezli tunelování a rozkrádání vlastních firem. Ale to vše víme…

Jenže já koukám na divoce bublající kov a jsem myšlenkou v dobách dávno před Archimédem, Pythagorem či Ptolemaiem. Jsem v dobách, kdy žil jeden z našich prvních vynálezců. Jmenoval se Kopčem a byl synem lovce mamutů Niana a jeho ženy Niany. Hádáte správně, je to rodina o které psal pan Eduard Štorch ve své knize „Lovci mamutů.“  Nian, kromě toho že lovil mamuty vytvořil dílo, které má dnes nevyčíslitelnou hodnotu. Vytvořil totiž sošku své ženy, Kopčemovy maminky, kterou dnes známe jako Věstonickou venuši.  Ale to je vedlejší. Jeho syn totiž podle románu pana Štorcha vynalezl oheň!

No je to trochu přehnané a myslím si, že nějaké ty plameny tady byly i před Kopčemem, ale přišel na to, jak oheň rozdělat. A pomohla mu k tomu náhoda…

Eduard Štorch tuhle událost ve svém románu popsal velmi pěkně a já začal uvažovat nad tím, jaká náhoda asi vedla k jiným důležitým objevům po tom, co se lidé naučili sami rozdělávat oheň a nemuseli čekat na úder blesku či výbuch sopky. Ano, volně dostupný oheň odstartoval tu pravou revoluci. I když tehdy to ještě nebyla revoluce průmyslová.

A tak se konečně mohu vrátit ke své původní otázce. Koho to proboha napadlo jako prvního? Jak asi probíhal ten večer, kdy první člověk na světě hodil do ohně kus černého kamene a zjistil, že hoří? A že hřeje více, než dřevo? Jak vypadal člověk, který jako první zasypal rozžhavené uhlíky jílem a když to za několik dnů rozhrnul našel dřevěné uhlí?

A na co myslel ten odvazník, který ohniště rozpálil více než bylo na tu dobu obvyklé a jen tak ze zvědavosti přiložil nějakou tu rudu? Jaký byl asi jeho pocit ve chvíli, když z ohniště začal vytékat tekutý kov? Uvědomoval si, že právě ukončil neolit a zahájil eneolit? Že on a všichni okolo vstoupili do závěrečného období doby kamenné a mílovými kroky míří do doby bronzové? Uvědomil si, že právě vynalezl metalurgii, ze které bude autor tohoto článku za pár milénií dělat ve škole reparát?  

Další vývoj si už tak trochu dovedu představit. Do ohně se dávaly další a další horniny a většinou to nebylo k ničemu. Ale občas se zadařilo a z ohniště tekly různé kovy. A k nápadu ty různé kovy slévat do slitin už nebylo tak daleko. Začali bronzem, což nebyl zase tak špatný začátek.

 A potom jednoho dne někdo hodil do ohně kousek hematitu, limonitu či magnetitu, z výsledného produktu vyrobil motyku a zahájil dobu železnou. A při té příležitosti viděl to, co vidím i já. Tekuté železo… Nevím, jestli se mu v tu chvíli taky hlavou honila stovka myšlenek, ale jednu věc vím jistě. Pokud na to čuměl stejně dlouho jako já, tak byl pár minut slepý jako…

Já vím, že tohle se už opravdu nikdy nedovíme. Ale docela mne bavilo nad tím chvíli vážně přemýšlet, protože… Protože je jisté, že k objevu výroby kovů v těch dávných dobách musela vést náhoda. Tehdy určitě neexistovaly týmy vědců, které pracovaly na tom, že vyrobí materiál k výrobě motyk a lopat. Někdo to prostě zkusil a…  A po tom, co odezněla ta krátkodobá slepota z pohledu do roztaveného kovu, uviděl budoucnost... I když si to určitě neuvědomil.  

Děkuji všem, kdo tento blábol přečetl až do konce a přeji hezký zbytek dne. 

P.S. Omlouvám se za to, že jsem v textu opomenul ten srp a to kladivo... Nahradil jsem to motykou a lopatou. Tyto nástroje nejsou tak konfliktní.